21. K A P I T O L A
V západním křídle panoval chaos. Lobby se hemžilo zaměstnanci a hned ve dveřích mě zastavil jeden z členů firemní ochranky. „Julie,“ řekl jen, když mě poznal, „všichni zaměstnanci mají čekat tady. Policie provádí výslechy v kancelářích a chodba u tvojí a Browardovy kanceláře je uzavřená, protože tam jsou vyšetřovatelé.“ Přikývla jsem, obešla ho a vydala se k dalším čekajícím. Rozhlédla jsem se, byli tu téměř všichni zaměstnanci křídla, někteří se shlukovali v malých skupinkách, jiní stáli osamoceně, další přecházeli s mobilem. Vyhledala jsem Sheilu. Opírala se o stůl v zadní části místnosti. Položila jsem jí ruku na rameno. Otočila se. Dnes nevypadala elegantně, měla uslzenou tvář a třásly se jí ruce. „Ach, Julie!“ zalapala po dechu, popadla mě a pevně mě objala. Když mě pustila, otřela si spodní víčka, narovnala se a snažila se ovládnout. „Prostě nevím, co si bez Kenta počnu.“ „Tolik mě to mrzí, Sheilo. Vím, jak jste si byli blízcí.“ Nevěděla jsem, jestli jsem zvolila správné slovo, ale Sheila se Browardovi starala o administrativu od chvíle, kdy před jedenácti lety nastoupil. Jeho smrt ji zasáhla víc než kohokoli jiného ze zde přítomných. Bylo mi strašně, a to jsem ho znala jenom dva měsíce – ona musela být zničená. „Už jste mluvila s policií?“ zeptala jsem a jemně jí stiskla přes svetr paži. „Ano. Hned jak jsem přišla. Teď, když jste tady, jsem si jistá, že budou chtít mluvit i s vámi.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516007