obrazu v odlehlé venkovské kapli. Když se naše cesty rozdělily, já byl například v Řecku a ona v Paříži či Londýně, přivezli jsme si domů celé stohy fotografií obrazů, staveb, soch, v noci všechno kolem sebe rozložili a navzájem si sdělovali, co jsme viděli, s čistou láskou a úctou ke každému uměleckému dílu. Se stejnou oddaností jsme navštěvovali i každý významný koncert a sledovali každý herecký výkon. Jindy mi Sidi přehrávala Chopina a já k tomu recitoval verše. Jednou v Sidoniině domku nahoře v parku jsem jí tak při svitu měsíce předčítal Wildeovu „Salome“. Byly to překrásné chvíle, které naše duše spolu zažívaly a v nichž jsme se milovali uměním. Ale ona měla ještě něco víc než já. Zdálo se mi alespoň, že ona dokáže splývat s přírodou, ztratit se v ní, laskat se s listy, jásat nad kvetoucími azalkami. Krása pro ni znamenala pravdu a osvobozovala ji ode všeho zlého. Kdykoliv vyšla do parku, vracela se šťastná. Ale snad ze všeho nejvíc milovala hvězdné nebe nad sebou. „A teď se na nás dívá Kant,“ smála se, když jsme se v noci vraceli z domku nahoře v parku, kde jsme si ve světle svíček vzájemně předčítali básně, které jsme milovali. Ale přesto mi z našeho vztahu zůstala hořká
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515987
Anglicky psaný dopis Sidonie Johannesovi okolo roku 1912.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515987
památka, neukojitelná tělesná vášeň a žádost po ženském těle, kterou jsem musel stále znovu naplňovat a uspokojovat; ba přímo stižen posedlostí do prostoru nevěstinců vstupovat. Nemohl jsem ji ovládnout, i když jsem se za to styděl a stále znovu si sliboval, že toho honu za milostnými zážitky zanechám, ale nikdy jsem to nenaplnil, protože v milostném aktu jsem zažíval tělesnou blízkost, která mi tolik chyběla, a ženy, které tu byly, se pro tu chvíli vzájemného oddání našich těl pro mne stávaly skutečnými milenkami. A do tohoto nejvnitřnějšího, nejhlubšího prostoru poznání jsem mohl vstoupit jen se ženou a stále znovu do něj vstupovat se stalo mou posedlostí. Krátce po našem návratu z Itálie jsem požádal malíře Maxe Švabinského, kterého jsem znal z výstav a aukcí, on mi také radil při koupi některých obrazů, o Sidoniin portrét. Byl v té době ale zaměstnán mnoha zakázkami, takže předpokládal, že se k naplnění mé objednávky nedostane dřív než snad až za dva roky. Se Sidi se ale tehdy setkal, byl překvapen její oduševnělostí a krásou a udělal alespoň rychlou černobílou perokresbu, v níž přesně zachytil všechno, co jsem na ní
100
Ukázka elektronické knihy