„Čím? Jedině tím, že dejchám!“ naseru se. „S nikým se nebiju, nemluvím s nima a ani je nijak neprovokuju!“ „Nemluv na mě tímto tónem!“ Nadechnu se a zkusím se ovládnout, abych se nerozeřval. On mě buzeruje za to, že mě ostatní šikanujou?! Co to je za kravinu?! Neměli by tu sedět ostatní děcka? „Budu nucený ti udělit důtku!“ Prudce zvednu hlavu, ale než se ozvu, přeruší mě jiný hlas. „Z jakého důvodu?“ Poprvé se podívám na mámu. Mračí se na ředitele, ruce zatnuté do pěstí, které má na klíně. „Vždyť jsem Vám říkal-“ „Říkal jste, že mého syna šikanují kvůli jeho orientaci!“ přeruší ho ona ostře. „A nyní jste se k těm šikanizérům připojil i vy?!“ „Ne,“ vyjekne ředitel zaskočeně. „Tak jsem to nemyslel!“ „Tak mi to vysvětlete!“ přikáže mu máma. „Vy ho trestáte, protože je homosexuál?!“ „Ne, to jste špatně pochopila,“ zajíkne se ředitel. „Jen jsem… Byly nějaké stížnosti… Tak jsem… se rozhodl…“ „Potrestat toho šikanovaného?!“ napoví mu naštvaně máma. „Toto Vám přijde jako správné?! Chováte se naprosto ohavně! Pokud mého syna potrestáte nebo mu budete nadále ubližovat, tak na Vás podám oficiální stížnost. Myslím, že víte, pro koho pracuji, že ano?! Takže to laskavě berte vážně!“ V naprostém šoku se dívám na mamku. Nejen, že jí pořádně slyším mluvit, ale dokonce mě nazvala svým synem a brání mě! Toto jsem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515973