ZÁMKY ČECH A MORAVY
císařským dvorem. Na loutnu se doprovází také na slavném portrétu od Jana Kupeckého. Prapředci z Kolína nad Rýnem se živili jako kupci. Povýšení do stavu svobodných říšských pánů dosáhli ve dvacátých letech 17. století. Rodinná tradice směrovala Jana Adama k di plomatické a dvorské kariéře: vzrůst rodové prestiže stvrdil dědičným hraběcím titulem (1696). V osmnácti (!) zdárně uzavřel studia na univerzitě ve Vídni a Praze a plánoval zmí něnou grand tour. Neznáme podrobnosti, ale dvorská služba – s přibývajícími lety to bylo stále patrnější – mu uspokojení nepřinášela, záměrně se Vídni vzdaloval. Dokládají to jeho cestovní itineráře. Původně do Jaroměřic zajížděl v prosinci a zů stával přes Vánoce (oslavoval tu své jmeniny, připadající na 24. prosinec), ve dvacátých le tech přidal pobyt velikonoční. Na podzim se tu na pár dní stavoval cestou na západočeské pan ství v Bečově nad Teplou. (Z původních něko
lika dnů se stal měsíc.) Zprvu mu metropole zabírala 6–8 měsíců v roce, Jaroměřice dnů asi padesát. Ve třicátých letech to ale bylo téměř pět měsíců – právě na úkor hlavního města. V něm zůstal v roce 1733 225 dnů, v roce 1737 pak 135 dnů, dalšího roku už pouhých 69 dnů a roku 1739 jen 81 dnů, tedy necelé tři měsíce. Nelichotivý obraz dvora vstoupil také do divadelních produkcí: libreto ke Calderově opeře Láska neznající zákon nenechává na po chybách, že thessalský velmož Ortensio je sám hrabě. Před zkažeností dvora, vyjádřenou hned v úvodním recitativu, i městského života dá přednost prostému venkovskému živobytí. A místo děje – Thessalie – zastupuje Jaroměřice. Pro inscenace bylo typické, že v nich čas tokrát docházelo ke ztotožnění hlavní postavy s naším šlechticem a místo děje neskrývaně odkazovalo na Moravu. Platí to i pro operu zkomponovanou v roce 1730 dvorním kapel níkem Františkem Antonínem Míčou (1696–
Jeden z čestných dvorů je otevřený do parku
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515963