I. Historické souvislosti
na severním pobřeží a následujícího dne stanulo na břehu řeky Spey. Přechod přes řeku střežila dvoutisícová jakobitská divize, složená z jízdy, regimentů z Nížiny a zhruba poloviny francouzských jednotek. Mohli se pokusit Britům přechod řeky znepříjemnit, bylo jich sice mnohonásobně méně, měli však taktickou výhodu. Jakobité se však bez odporu stáhli do nejprve do Elginu a poté do Nairnu, který 14. dubna rovněž vyklidili. A tak 15. dubna rozbil Cumberland v den svých narozenin tábor u Nairnu, a protože si očividně nepřipouštěl jakékoliv ohrožení ze strany povstalců, poslal vojákům na večerní oslavu spoustu brandy. Základnou jakobitů zůstalo Inverness. Při zprávě o rychle postupujícím Cumberlandově vojsku opustil princ Karel a s ním i velitelé Murray, Sullivan a zbytek armády, čítající zhruba 5 400 mužů, Inverness. Karel měl naspěch, takže v Inverness nechal prakticky veškeré zásoby, v nadcházejících dnech doslova životně důležité. Zastavili se 8 km východně od města u Drummossie, kde princ za každou cenu hodlal svést s nepřítelem bitvu. Vyslyšel tak radu generála Sullivana, který trval na tom, že je třeba připravit se na boj a čelit nepříteli dokud to jde. Bylo totiž zapotřebí svést rozhodnou bitvu, která by ochránila a zabezpečila Inverness, strategický bod Highlands a poslední město ovládané jakobity, odkud bylo možné vojsko pravidelně zásobovat. S tím ale nesouhlasil generál Murray, nabádající prince, že nejvýhodnější by bylo se stáhnout na nepřístupnou Vysočinu, vést guerillovou válku a počkat na vhodnější podmínky pro bitvu. Takový plán ale Karel i Sullivan zavrhli a je namístě dát jim zapravdu. Boj, znělo rozhodnutí. Pro defenzivní akci nemělo jakobitské dělostřelectvo dostatečnou palebnou sílu ani početnou jízdu, která by
98
Zbraně z povstání roku 1745 jsou dodnes vystavené na Blair Castle
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515715