96
příběhy podobají, ten Eribonův je ale situovaný převážně do Francie sedmdesátých a osmdesátých let. Po smrti otce se vrací do rodného města Remeš na severovýchodě Francie a jako známý akademik, který se věnuje především dílu Michela Foucaulta a Pierra Bourdieuho, popisuje jako J. D. Vance svůj útěk před osudem vlastní sociální třídy. Také Eribon se narodil do chudé dělnické rodiny a jen shodou náhod se mu podařilo uniknout životu, který čekal skoro na všechny jeho příbuzné – životu s nedokončeným středoškolským vzděláním, ve fyzicky náročných a špatně placených zaměstnáních, případně závislosti na francouzském sociálním systému. Eribonův „návrat“ je především návratem ke kořenům. Na metaforické rovině se ovšem Eribon rovněž pokouší smířit s vlastní identitou a prostředím, z něhož vzešel. Eribonův příběh má totiž poměrně jasnou trajektorii. Rodiče rozpoznali jeho intelektuální nadání a rozhodli se, že ho budou podporovat. Měl být prvním členem rodiny, který úspěšně dokončí středoškolské vzdělání. Sám snil o tom, že se stane učitelem na gymnáziu. Jeho matka vstávala ve čtyři ráno, čekala ji osmihodinová směna v továrně, aby si Eribon mohl na gymnáziu v poklidu číst Montaigna a Balzaca. Přestože na něj byli matka i otec velmi přísní, vkládali do jeho vzdělání velké naděje a částečně se obětovali proto, aby nemusel žít stejný život jako oni. Smutným paradoxem celého procesu je ovšem to, že aby se Eribon mohl na společenském žebříčku skutečně posunout výše, musel se od světa svých rodičů a sourozenců odstřihnout. Aby si vytvořil vlastní identitu, musel odmítnout tu jejich. Mechanismus a princip je stejný jako u onoho „skoncování s Eddym B.“, které popisuje ve svém románu Eribonův student Édouard Louis. Eribon však toto skoncování v Návratu do Remeše (Retour à Reims) popisuje mnohem subtilněji jako postupný a dlouhodobý proces, který začíná už v rané pubertě. Neučinil žádné razantní rozhodnutí odloučit se od své rodiny a přestěhovat se do metropole Paříž. Přetrhával pouta s příbuznými a se svojí sociální třídou dlouhodobě a na mnoha frontách. Za jeden z prvních momentů této odluky Eribon v knize označuje chvíli, kdy s rodinou přestal chodit rybařit. Pro jeho blízké se jednalo o důležitý rodinný zvyk, jenže on rybaření považoval za hloupost a ztrátu času. Podobných, zdánlivě nicotných příkladů míjení 4 — Zpět do třídy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515711