98
Therese Anne Fowlerová
„No dobrá, ale já taky nejsem žádný Max Perkins.“ „Jen se nepodceňuj. On taky ve své době nebyl žádnou legendou, ne? Podívej se na svůj seznam vydávaných autorů – hlavně na Jessalyn Chukwu. Je skvělá. Její kniha je skvělá. Ona je tvůj Hemingway.“ „Ty jsi četla Yankarské prameny?“ „Samozřejmě. Koupila jsem si je, hned když vyšly. Určitě si zasloužily cenu National Book; autorku okradli.“ „Díky. Ale podle mě si všichni finalisté zasloužili vyhrát; nejsme sami, kdo přišli o cenu.“ „To je od tebe velice fér, ale nemůžeš mi zazlívat, že fandím týmu Paul.“ „Vážím si sourozenecké loajality. Tedy myslím loajality vyženěných sourozenců,“ upřesnil. Claire děkovně zamručela. Sourozenec, pomyslela si. Přirozeně ji bral takhle. Jak jinak. Vzhledem k tomu, že je sestra jeho ženy, ji ani jinak brát neměl. Claire věděla, že je to od ní velká špatnost, když se třeba jen na prchavý okamžik opájí představou, že by ji Paul bral jinak. Špatnost, která za jiných okolností mohla skončit dobrým, skvěle fungujícím manželstvím dvou uznávaných profesionálů. Vlastně jedno manželství skončila: to svoje. Protože ta opojná představa nebyla jen nějaký chvilkový vrtoch; trvala už několik desetiletí. Paul, manžel její starší sestry, byl tou její dlouhodobou neopětovanou životní láskou. (Není divu, že měla tak vysoký tlak.) Kéž by o tom loni na podzim držela pusu! (Opravdu by neměla nikdy pít.) Pak by ji Chad neopustil. Nemusela by se teď stydět a být na pokraji sil a sama. Díkybohu že kromě ní a Chada o jejím smutném tajemství věděla už jen jedna osoba. Chad byl příliš hrdý, aby to někomu vykládal. Tou osobou byla naneštěstí Sophie. Která přísahala, že bude mlčet jako hrob. Ale stejně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515701