Zdeněk Pospíšil
Život mi potvrdil poznatek dávných filozofů, že není možné dvakrát vstoupit do stejné řeky. Pozvolna se mění koryto, kterým protéká, mění se i voda. S postupujícím věkem i její relativně konstantní rychlost, tedy pohled pozorovatele. Ocenění proměn řeky a našeho vnímání pova‑ žuji za poetickou paralelu života člověka, kterou někdy ani nevnímáme a jindy si ji pouze nepři‑ pouštíme. A teprve při „bilancování“ života si ji možná přiznáme. Přesto jsem se pokusil několikrát z různých důvodů vstoupit do řeky a nenechat kolem sebe plynout život. Bláhově jsem předpoklá‑ dal, že změna „řeky i v řece“ a moje změna vytvářejí příznivou situaci. Ukázalo se, že radostné okamžiky nejsou ještě zárukou del‑ ší perspektivy a člověk musí hledat i chyby v sobě – ve svých názorech, hodnotách i vnímání druhého, chcete‑li v jeho toleranci, respektive tolerování mě. Zdá se to pochopitelné! S člově‑ kem by však nesměly cloumat emoce! Jsou jen jakýmsi „vyhřeznutím“ nedůvěry v druhého a jisté „nejistoty“ v sebe sama. Projevilo se to preferencí okamžitého prožitku před dlouho‑ dobější perspektivou. Nepatřím ovšem mezi ty, kteří si dělají „zá‑ řezy na pažbě pušky“, aby se ostatním chlubili svou „úspěšností“. Z mého hlediska se jedná o Pyrrhovo vítězství.
TISK_Identifikace_VNITREK.indd 98
98
05.08.2022 12:42:39
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515624