Z mladých u druhého dlouhého stolu je pět holek, kluků sedm, málem se tam nevejdou, jak se hemžej. Nepijou ale teda moc, hodně chodí ven hulit a vracejí se celý zmámený. Pyšvejc a Holásko dřepí na své pozorovatelně v rohu a jsou spokojený. Pět mladých holek, co sem normálně nechoděj. A u toho stolu, kterej sem v pátek normálně chodí, je ta hubená s nazrzlýma vlasama (to je Karla Kometka, Pyšvejci!) a ta s těma pěknýma kozama (to je Babeta Opatová, Holásko!). „Dva rumy,“ objednává Pyšvejc a dva Smíchováci si pátek fakt užívaj a mají pro sebe stůl pro čtyři (až šest) a u druhého stolu pro čtyři (až šest) vedle, tam sedí čtyři chlapíci kolem čtyřiceti a baví se o rybaření a točí panáky rychle dost. To asi budou rybáři, pomyslí si Petr Motýl, který ty chlapíky slyší šikmo přes zadní místnost U Terflerů, přes všechny hlasy v ní, to už je taková spisovatelská nemoc nebo dar nebo co to je, takhle v hospodě slyšet úplně všechno a pamatovat si to ještě za dvacet let slovo od slova. „Ryba musí plavat!“ „Jednu vodku, dva fernety a džima bíma.“ „Bambína nemáme. Ale máme rum. Pche! Po tom se taky krásně zvrací. Záchody jsou dole.“ „Tak vodku, dva fernety a rum,“ zůstává Anetin ostrovtip poněkud nepochopen. Jaksi jsou rybáři z Anety drobátko zaraženi: jak ryba zaražená do tulení nozdry, jak rýma zaražená do nosu.
PSYCHOLOG PETR BAKALÁŘ „Tak podívej se, vole, dobrý, pij si tady tu svojí minerálku, i když my to tady, vole, nepijem, zapisuj si do svejch zápisníků, co chceš, nám je to u prdele, my nic neskrejváme, ale ty svoje zasraný anketní otázky si strč do prdele, vole,“ vyjádří se Petr Motýl, jako kdyby neseděl U Terflerů, ale v pominulém Koutku, a učiní razantní gesto ručkou v kožené bundě. Petr Bakalář: s despektem. Oni minerálku jistého zrna U Terflerů prodávají a podávají. A ta bunda? Topí se u Terflerů furt málo? Moc ne. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515598