Foto archiv redakce
Esej
Tomáš Erhart (nar. 1993) studoval ruský jazyk a literaturu na Masarykově univerzitě. V diplomové práci analyzoval žánr díla Světlany Alexijevičové. Dál spokojeně žije v Brně a pracuje převážně jako lektor češtiny pro cizince. Kromě literatury se věnuje také psaní o komiksech nebo počítačových hrách v časopisech Aargh! a Level.
pokud byl disident, tak jako mnohé postavy Zeleného V úvodu ke knize Poslední svědci uvádí Alexijevičová známý stanu. V tomto románu Ljudmily Ulické láskou k literatuře Dostojevského výrok, který zazní v Bratrech Karamazových vše začíná. Tři ústřední hrdinové Ilja Brjanskij, Michal z úst Ivana Karamazova, že ani štěstí celého lidstva Melamid a Saňa Stěklov se spřátelí se svým novým nelze vykoupit jedinou slzou dítěte. O tomto tvrzení se učitelem literatury Viktorem, který jim na začátku každé nedávno zmiňoval také slavný ukrajinský spisovatel Jurij hodiny recituje báseň a tvrdí: „Literatura je to nejlepší, Andruchovyč v jiném kontextu. V eseji, který v českém co lidstvo má. Poezie je srdce literatury, nejvyšší koncen překladu získal titulek „Pane Dostojevský, ku*va, jak ta vaše trace toho nejlepšího, co je na světě i v člověku. Je to jediná ‚jedna jediná dětská slza‘ pomohla Rusům?“, mimo jiné píše: potrava pro duši. A jen na vás záleží, zda z vás vyrostou lidé, nebo zůstanete na úrovni zvířat.“ Toho dne, kdy poslední Rusové opouštěli Buču, a dokonJe to trochu přehnané tvrzení, ale všichni tři kamarádi čovali tak poslední epizody #BuchaMassacre, předsedové i v dospělosti dál nacházejí útěchu v literatuře a utíkají jednotlivých frakcí Evropského parlamentu zplodili další k ní před bezútěšnou realitou. V doslovu píše Alena výzvu k „ruskému národu“. O tom, jak touží po usmíMachoninová, že literatura má potenciál nahrazovat práci ření. O velké ruské kultuře. O Čechovovi a Bulgakovovi. historiků, především v době nesvobody a v oblastech, A samozřejmě o „Tolstojevském“, tahle dvouhlavá příšera kterými se oficiální historiografie nezabývá. Právě Ulická prostě nesmí chybět. O „společných hodnotách“, pochopise často dotýká dějinných témat, která jsou v Rusku telně od Dublinu až k Vladivostoku, jen nevím, proč ne ignorovaná či nepohodlná, například deportace krym až ke Kurilám? Jak se ale lze obracet k něčemu, co není? ských menšin v Medee a jejích dětech nebo boje za povolení Vážení předsedové frakcí, máte hlavy? potratů v Případu Kukockij. Také v díle Alexijevičové se to hemží odkazy na starší Z románů Alexijevičové a Ulické by se někdy mohlo zdát, literaturu. Sama autorka prakticky v každém úvodu své že přese všechno utrpení minulosti byli Sověti kulturní knihy cituje Dostojevského a přidává i další autory. Tím se národ, národ čtenářů, vážící si svých spisovatelů. Popravdě ale moc neliší od svých hrdinů. Především starší generace nejvíc si těchto spisovatelů vždy vážili disidenti a další jejích respondentů často odvozuje z literatury svůj světo pronásledovaní či lidé na okraji společnosti, zatímco názor a svou kulturnost. Problém je, že klasické umění dnešní ruský stát používá ruskou klasiku jen pro účely své nedokáže vždy odpovědět na aktuální otázky. Jeden propagandy jako důkaz vlastní velikosti, podobně jako to z hlasů knihy Modlitba za Černobyl autorce říká: dělal Sovětský svaz. Vy píšete knihy, ale mně nepomohla ani jedna, ani jedna mi nic nevysvětlila. Ani divadlo, ani film. Snažím se v tom vyznat bez nich. Já sama. Všechno prožíváme sami, nevíme si s tím rady. Rozumem to nedokážu pochopit. Obzvlášť se tím trápí má matka, vyučuje ve škole ruský jazyk a literaturu, vždycky mě vedla k tomu, abych žila podle knih. A najednou takové knihy neexistují… Maminka si s tím neví rady… Bez knih žít neumí. Bez Čechova a Tolstého.
Ženská tvář Sovětského svazu
Je podstatné připomenout, že obě autorky přinášejí do historické paměti něco důležitého navíc, příběhy žen, a zvláště žen, které by jinak byly slyšet jen málo, či vůbec. Respondentky z knih Alexijevičové jsou například ty, které bojovaly na východní frontě, matky, jejichž synové zahynuli ve válce anebo byli utýráni na vojně, ženy, které se bojí rodit po výbuchu Černobylu, protože okolo stále více dětí přichází
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515595