„Ženská hloupá,“ zabručel Grend, když se převalil přes brlení a žuchl vedle Elvy, načež se posadil a podíval se na ni. „Není ti nic?“ „Ne,“ odpověděla Elva, „i když necítím prsty na nohou.“ „Doufám, že ti je ryby ukously, aby ses ponaučila. Ženská hloupá.“ „Co jsi potom ty, když jsi za mnou skočil?“ zazubila se Elva. „Ještě větší hlupák,“ zamručel Grend. Někdo přiložil Elvě ruku ke tváři: chlapcova matka. „Děkuju,“ vydechla. Elva přikývla a podívala se jí do očí. Byly světlé, šedomodré jako nebe za klidného bezvětří. Vlasy měla plavé, obličej bledý; pod tunikou a pláštěm sepjatým těsně kolem krku se daly zahlédnout spirály modrého tetování. „Cos to hodila do toho roztaveného jezírka?“ zašeptala Elva tlumeně. Žena zamrkala, rty jí zvážněly a upřeně se na Elvu zadívala. Vtom se nad nimi objevil Agnar a pohlédl na chlapcovu matku. „Takže ty ovládáš seid-magii a v žilách ti koluje Snakova krev,“ prohodil a ve tváři se mu roztáhl úsměv. „Kdyby všichni bohové nebyli po smrti, říkal bych si, že se na mě usmáli.“ Žena mlčela. Agnar přimhouřil oči. „Jestli svoje schopnosti použiješ na mou posádku, nezůstane z tvého syna nic, čím bychom mohli nakrmit hada,“ pohrozil. Žena se mu podívala do očí a stroze přikývla. Agnar se usmál. „Vysušte jim oblečení,“ křikl a s tím se obrátil, vykročil po palubě, kolem louží krve a vody, a válečníci se pustili do uklízení kusů mrtvé kozy a kontroly prken v místech, kde had udeřil do lodi. Agnar došel na příď, k drakovi pokrytému runami a zlostně vyhlížejícímu na moře. Pod ním seděla otrokyně Kráka a dívala se na něj. Agnar se napřáhl a vlepil jí políček. „Tvým úkolem je chránit mou loď a posádku před mořskými vaeseny,“ zavrčel.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515575