Tělo nezapomíná
Znechucení – odvracení se Štěstí – smích Strach – útěk, třes Stud – skrývání se. A samozřejmě je také možné rozpoznat mnoho výrazů v obličeji a pozici těla (třebaže některé jsou mnohem méně znatelné): Zlost – sevřená čelist, zarudlý krk Smutek – tekoucí slzy, zarudlé oči Znechucení – pokrčený nos a zvednutý horní ret Štěstí – (některé typy) úsměv, rozzářené oči Strach – rozšířené oči se zdviženým obočím, třes, bledost Stud – zrudnutí, odvrácený pohled. K projevování emocí dochází od prvního okamžiku mimo mateřské lůno. Typický křik novorozence provázející jeho první výdech by bylo možné interpretovat jako první projev emoce. Novorozenec je omezený ve svém emočním repertoáru. Na počátku je schopný rozlišovat pouze mezi nepohodlím a pohodlím, kdy pláče v reakci na to první a je klidný v reakci na to druhé. V průběhu prvních týdnů má jen omezený rozsah jiných emocí. Sbírka miminka se však rychle rozšiřuje a ono v rámci nepohodlí a pohodlí odlišuje stále víc nuancí. Existuje několik teoretických modelů emocí. Co nazývat individuálními afekty je předmětem diskuze, většina modelů však ve svém rejstříku zahrnuje určitou formu „zlosti“, „smutku“, „strachu“, „znechucení“, „štěstí“ a „studu“. Jak jedinec pojmenuje svou emoci, to se samozřejmě různí v závislosti na tom, jak byly emoce označovány jeho rodinou a v rámci jeho kultury. V této kapitole se však nezabýváme tím, jak je 76
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515565