92
|
PACKY, PACKY, PACIČKY
A tím sranda nekončí. Vzduchem svištěj kusy aut a z volantů vystřelujou airbagy. Všimnu si, že přímo k tý mojí fence jede dlouhatánskej náklaďák. Normálně bych řekl, že před ním stojí ztuhlá jako srna na dálnici, ale ona je pes — takže před ním stojí ztuhlá jako pes na dálnici. Skáču jako žabák dopředu, pod nohama mi křupaj karoserie, a nakonec vletím do kabiny náklaďáku a strhnu volant. Tím překvapím hodně ospalýho kamioňáka. Když mu spadne kšiltovka z umouněný hlavy, podívá se na mě, já se podívám na něho a pak oba zakřičíme. Náklaďák se nezastaví — protože setrvačnost —, ale zkroutí se a návěs a tahač se kolem kolie sevřou do véčka. Skučení vrzajícího kovu a kvílení gumy ji probere z posledního kola psích závodů v nehybným čumění před sebe. Poté co ji kola málem rozemlela na — no jo — psí separát, vyskočí na příď. Náklaďák se pak konečně zastaví a štěňátko vypadá jako roztomilá ozdoba, která na tom kamionu byla odjakživa. Oba nás to tak dojme, že se na sebe s kamioňákem usmějeme. On pak zase zakřičí. Než mě stihne přirovnat k nějaký noční můře, vypnu ho hlavičkou. Bude to tak lepší. Teď aspoň neuvidí, kolik ošklivejch aut mu nabourá do návěsu. Je jich tak strašně moc, že se ani nebudu obtěžovat s popisem zvukovejch efektů. Zatímco čekám, než přestane všechno to křupání a otřesy, natáhnu si zpátky na hlavu svou sporťáckou červenočernou masku a zahodím nemocniční plášť. Páč patřím k těm zahalenejm týpkům, kteří v obleku vypadaj líp než normálně, doufám, že se štěně uklidní dost na to, abych ho zvládl polapit do tlapek. Vykopnu čelní sklo akorát tak, aby se překlopilo a sklouzlo na silnici. A když se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515562