V r a ž dy
v
Cherringhamu – Poslední
vlak do
L o n dý na
Z nitra koše na ni zíraly Ottovy loutky. Punch a Judy a další… I když měli maňásci ve tvářičkách vymodelované úsměvy, měla pocit, jako by na ni hleděli s výčitkou. Sáhla dovnitř a vytáhla Judy a Punche, vystoupala po schůdkách do kormidelny a rozbitými dveřmi na palubu. „Dej si kávu,“ řekl Jack a ukázal na velký kávovar stojící na stolku. Položila obě loutky na stolní desku a nalila si do hrnku kávu. Pak se posadila do jednoho z křesílek rozestavených na palubě. Upila z hrnku a dívala se na Jacka. „Tak povídej,“ vyzvala ho. „Dokážeš se v tom vyznat? Já tedy určitě ne.“ „Já vím,“ přikývl Jack. „Něco nám pořád chybí, co říkáš? A je to něco opravdu důležitého. Víme o Ottově tajném životě, o jeho loutkách, o vloupání, o chlapovi, který včera napadl i mě.“ „Neříkal jsi, že šel rovnou k tomu koši?“ „Jo.“ „Takže věděl, co je uvnitř. A taky věděl, že ho máš u sebe. Musel tě sledovat. Napadá mě, jestli se tohle všechno netočí právě kolem těch loutek. Punch a Judy…“ „Nemyslíš, že by v nich mohlo být něco schované?“ nadhodil Jack. „Rumunské královské klenoty?“ zasmála se Sarah. Vzala do ruky postavičku Judy. Zasunula ruku do maňáska, palec a prsty zastrčila do ruček a do krčku. Otočila obličejík loutky tak, aby se díval na Jacka, a zamávala ručičkama. „Tak tohle asi nebude správný nápad,“ konstatovala. „Tady uvnitř není vůbec nic.“ Stáhla Judy z ruky a odložila ji zpátky na stůl.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515556