„Nějaký další vývoj v případu Trevorovy vraždy, Dicku?“ Paní Macallisterová se ho zeptala po několika minutách rozhovoru o jiných záležitostech. Její slova zaslechla vysoká, okázale oblečená žena, která seděla naproti nim u stolu, naklonila se k nim a zapojila se do rozhovoru. „Ano, řekněte nám to, pane Tillinghaste,“ vybídla ho s vtíravým úsměvem. Matilda Gleasonová byla jednou ze čtyř sester, které žily v krásném paláci na Columbia Road. Říkalo se, že stál kolem dvou set tisíc dolarů; pokud jde o architekturu, Gleasonovi tvrdili, že je raně anglická, ale protože před dokončením domu zaměstnali tři architekty, byl výsledek víceméně překvapivý. Přezdívalo se mu “Pozlacená bída”. Odkud Gleasonovi přišli, byla sporná otázka, ale okázalostí svých zábav strhli do tábora mnoho usedlých Washingtonanů. Paní Macallisterová k nim nikdy nezavítala, ale v neprozřetelné chvíli předseda správní rady Dětské nemocnice zařadil slečnu Gleasonovou do stejného výboru jako paní Macallisterovou a ta využila příležitosti a zavítala onoho odpoledne pod záminkou projednání záležitostí týkajících se nemocnice. „Nemám žádné novinky,“ odpověděl Dick opatrně. Věděl, že slečna Gleasonová má ráda skandály a že sestry dostaly od jedné dlouholeté matrony, která se několikrát stala jejich obětí, přezdívku “Závist, nenávist, zloba a veškerá bezcharakternost”. „Kdy půjde případ k velké porotě, Dicku,“ zavolala Peggy od svého konce stolu. „Myslím, že tak za deset dní.“ „Doufám, že trest pro pana Gordona bude nejvyšší, jaký zákon dovoluje,“ řekla slečna Gleasonová. Všem bylo jasné, kde ji tlačí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515478