konci minulého tisíciletí hromadně skupovala společnost Clear Channel Communication. Umožnil jí to nový telekomunikační zákon z roku 1996, a tak tato „Godzilla éteru“ už do poloviny následující dekády vlastnila čtvrtinu všech stanic po USA. V jejích centrálně sestavovaných playlistech stanic, tzv. urban formátu, neměli The Neptunes konkurenci. Bylo to zcela po zásluze — jejich minimalistické beaty vracely do hry syrový funk upgradovaný moderními digitálními zvuky a neuvěřitelnou popovou citlivostí. V jeden okamžik měli The Neptunes takovou moc, že sami vyráběli nové hvězdy — stačilo jen, aby někomu poskytli svoje služby. Od produkcí pro zpěvačku Kelis, rappery Clipse nebo Mystikala se Williams a Hugo rychle odpíchli k práci pro novou, lukrativnější klientelu — bělošské popové hvězdy, které chtěly profitovat na odlesku černého cool. Charakteristický hyperfunkový beat a kokainově slastné washes syntezátorů dvojice z Virginie měly najednou ve svých skladbách i popové boybandy (’N SYNC), náctileté hvězdičky hledající znovuzrození přes urban music (Britney Spears) i — světě div se — ska-rockové kapely (No Doubt). Největší urbanpopovou hvězdou se v polovině nulté dekády stal Justin Timberlake, bývalý zpěvák ’N SYNC, jehož desky Justified a FutureSex/LoveSounds produkovali právě The Neptunes, respektive Timbaland. Pochopitelně nikdy nebyli tak slavní jako zmíněný hezounek, ale rozhodně se nedá říct, že by byli jen anonymními „kroutiči čudlíků“ ve studiu. Na začátku nového tisíciletí se producenti černé hudby sami dostali do pozice zásadní hybné síly v pronikání hip hopu do mainstreamu, vytvořili jeho jakousi druhou kolonu. A slávy se nakonec dočkal i Pharrell Williams — to když v roce 2014 — pár dní před
Hudba ohně 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515410