Začíná takhle šílenství? Vstoupil do kuchyně. Z popraskaných parket sálal venkovní chlad a kousal ho do chodidel i přes tlusté bačkory. Na každé věci z ní něco ulpělo. Domácí papuče prošlapané přesně na její nohu. Stará houbička na nádobí vytvarovaná její rukou. Musel za tím vším udělat co nejrychleji velkou a výraznou tečku. Za jejími nočními výlety po domě, kdy se s hrůzou budil při rachocení zámku ve spodním patře. Za jejími záchvaty, při kterých ho nepoznávala a házela po něm nože z příborníku, protože byla přesvědčena, že ji okrádá, a nadávala mu při tom někdy do kolaborantů, jindy do ruských sviní. Za momenty prozření, kdy se na chvíli všechno vrátilo do normálu. Což bylo nakonec to nejhorší. Falešná naděje. Nechtěl si to přiznat, ale někdy si přál, aby už konečně zemřela. A když bylo po všem, žádnou úlevu necítil. Měl dojem, že se tím něco vyřeší, ale to bylo samozřejmě bláhové. Myslel si, že ho to zabíjí. Teď však paradoxně shledával, že mu i tyhle věci chybí. Přece jen to byl domov. Zvyk, rituály. Z nich teď nezbylo nic. Všichni jeho kamarádi a spolužáci už mezitím zmizeli. Do města, za hranice, do Prahy. Někdo k pásu, jiný na živnostenský úřad. Nikdo z nich tady už nežil, jen starousedlíci. Občas se na příjezdové cestě na obzoru objevilo neznámé auto, z nějž vylezli nějací lidé, kterým v restituci vrátili chatu nebo barák. Ale nikdy se nezdrželi dlouho. V tomhle údolí stínů nebylo místo pro živé. Největší vzrušení zažíval, když kohout zakokrhal o deset minut později. Alespoň nějaká změna. Dům tiše praskal zimou. Zastavil se před velkým ornamentálním zrcadlem v obývacím pokoji a spatřil v něm ducha svého otce. Tenký, ostrý nos ve tvaru zahnutého ostří na kuchání ryb. Lehce mdlý pohled, kterého se nemohl zbavit
96
blok_cerna-rusalka_02.indd 96
08.02.2022 14:33 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515408