Odměřeně sdělil: „Dobrý den, kapitán Hojda, kriminální policie.“ Před oči rudocha strčil legitku a pokračoval: „Potřebuji mluvit s panem Lubošem Kuběnou mladším.“ „To jsem já,“ vyhrkl muž oděný do vybledlých džín a tmavě modré košile s krátkými rukávy. Zhurta výstražně spustil: „Budu si stěžovat, nechám toho hajzla od kriminálky vykopnout!“ „Na stížnost máte právo,“ oznámil suše Hojda. „Věřte však, že kapitán Kabát naopak podnikne právní kroky pro dehonestující pomluvu. Můžu vědět, kdo vám o jeho údajném intimním styku s vaší ženou řekl? Ulehčí to následné vyšetření lživé pomluvy.“ „On tam s ní…“ vycedil Kuběna. „Kapitán Kabát se s vaší ženou vzdálil ostatním z místa činu na pouhou minutu. Chtěl ukázat blízký posed, odkud by případný svědek mohl zpozorovat děj před vraždou nebo vraždu samotnou.“ Neuhnul z přímého pohledu do očí muže, jenž v sobě dusil vztek. Jízlivějším tónem požádal: „Prozradíte mi osobu, která vám předala lživou pomluvu na kapitána Kabáta? Nebo má trestní oznámení podat vůči vám?“ „Pomluva, jo? Proč teda zdrhla za ním?“ s úšklebkem vychrlil manžel Karličky. Výstražně se předklonil a dal ruce v bok. „Poněvadž kapitán Kabát vaší ženě předal vizitku, kdyby si náhodou vzpomněla na něco, co by nám pomohlo při vyšetřování. Běžný postup.“ Hojda nadřazenci věnoval tvář opovržení a ledově odříkal: „Včera dopoledne jsme si všichni na místě činu všimli, že vaše žena má kolem oka obří modřinu. Slzy její mejkap smyly. Navečer, kdy k nám na kriminálku dorazila, tak ji zdobila čerstvá modřina kolem druhého oka. Tvrdila, že jste ji chtěl zabít.“ „To si ta kráva vymýšlí!“ zahulákal Kuběna a přiblížil rudý obličej k tváři kriminalisty. Hojda výstražně vystrčil prst. „Vyšetřuji násilné trestné činy už dost dlouho a věřte, poznám, kdy si někdo vymýšlí a kdy ne. Chlap, který mlátí ženskou, je obyčejný chudák.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515380