27./ NABÍDKA Z KRAKOVA A bylo to tu, promoce mé nejmladší dcery a krátce po ní i její osmnácté narozeniny. Oslava proběhla jen v rodinném kruhu a já jsem jí konečně mohl splnit její letité přání. Dostala od nás s manželkou krásného jezdeckého koně – bělouše. Eliška už od dětství ráda jezdila na koních a bravurně je zvládala. Měla ze svého koně nelíčenou radost a moc jí to na něm slušelo. Mně se arabští koně moc nelíbili, vadila mi ta jejich malá hlava, ale nejsem žádný odborník ani znalec. Závěrečnou práci obhajovala dcera před komisí ve třech jazycích, a to v maďarštině, němčině a polštině, vždy na výbornou. Obdivoval jsem ji hlavně za tu maďarštinu, já jsem si musel celý život vystačit jen s němčinou. Vzpomínal jsem, jak mi ty poslední tři roky utekly. Dcera mi dělala větší starosti v patnácti než v osmnácti. Možná je to tím, že zmoudřela? Přesto jsem se obával její reakce na případnou nabídku k sňatku ze zahraničí. Po oslavě za mnou přišla, položila mi hlavu do klína a tichým hlasem se mne ptala, kdy přijde ten pocit dospělosti? Pořád se cítí jako holčička, která si ještě musí udělat úkoly do školy. Hladil jsem ji po vlasech a dobře jsem věděl, že je to strach z neznámého. Celý život jsme jí byli s manželkou nablízku, a nyní ji bude čekat v dohledné budoucnosti cesta do cizí země, mezi cizí lidi, kteří navíc mluví jiným jazykem. Neuměl jsem jí pomoci. Jen jsem apeloval na její silnou povahu, dobrou výchovu a školu. Snad jí to vše 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515326