LUCY KINGOVÁ
myslela, že budou ubytovaní společně? To se přece vůbec nehodilo! Stejně tak si nedovedla vysvětlit své zklamání, když si Max rovnou na recepci objednal pokojovou službu, takže ho po celý zbytek večera neviděla. Alex nemohla přijít na to, co se to s ní děje. Max přece respektoval její přání. Uznal, že se jí už nemá dvořit. Tak proč byla místo spokojenosti plná rozčarování? Kam se poděla úleva? Proč jí chyběly jeho okouzlující úsměvy, milá konverzace i flirtování? Proč si tak toužebně přála, aby na ní jeho pohled ulpěl déle než dvě vteřiny? Zvýšila se i její posedlost Maxovýma rukama. Pokaždé, když o ně zavadila pohledem, připadalo jí, že cítí, jak jí jezdí po těle. Ať přemýšlela, jak chtěla, k žádnému uspokojivému výsledku se nedobrala. Z jejího uvažování ji vytrhl až Maxův příchod. Alex se dívala, jak míří k jejímu stolu, a rozčilením téměř přestala dýchat. Ohromně mu to slušelo a pohyboval se s grácií, která dala vyniknout jeho sošné postavě. Neoholil se, a Alex přímo svrběly prsty, jako se jí zachtělo ho poškrábat po rašícím strništi. Vlasy měl ze sprchy doposud vlhké a Alex si ho automaticky představila, jak stojí pod proudem horké vody a kolem jeho vypracovaného těla se přitom zvedají oblaka páry. Slastně ji zabodalo mezi nohama. „Dobré ráno,“ pozdravil ji a věnoval jí krátký neosobní úsměv, který Alex tolik nenáviděla. Jí ráno vůbec nepřipadalo dobré. Na její vkus bylo příliš horko a najednou se nemohla pořádně nadechnout. „Spala jste dobře?“ Alex si s údivem uvědomila, že kupodivu ano. Předchozí noci byly hrozné, ale ta minulá proběhla bez zbytečného dumání, co by, kdyby. „Ano,“ odpověděla. „Jako dřevo. Co vy?“ „To samé.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515220