JACKIE ASHENDENOVÁ
o nic méně, protože věděla, že ho do takového stavu dostala ona. Bez váhání do ní vnikl a svíral ji upřeně očima. Cítila, jak se jí napíná citlivá pokožka. Bolelo to, až se jí zarazil dech a zatřásla se, ale on nepřestal. A ona mu to ani neřekla. Pak bolest odezněla a zbyl jenom pocit plnosti, celistvosti a hluboká touha, která ji rozechvěla. Nic neříkal, ale neklidným pohledem ji probodával stejně jako mužstvím. Rysy tváře měl stažené a z napětí jeho těla bylo jasné, že se drží zpátky. Nechtěla, aby to dělal. Znovu ji naplnilo nutkání postrčit ho, aby byl drsnější a důkladnější. Snad ji přemohla jeho blízkost a otevřená zranitelnost, protože pod ním bezmocně ležela. A nebylo to tolik o fyzické bezmocnosti, jako spíš emocionální. Líbilo se jí být někomu takhle nablízku. Zamlouvalo se jí, jak ji obklopuje jeho teplo a síla. Cítila se tak v bezpečí přede vším. Líbilo se jí to opravdu moc a vážně to moc chtěla. Zároveň věděla, co se stane, když po něčem strašlivě touží… Ivy odtrhla pohled, aby ji neviděl. Reagoval ale hlubokým rozkazovačným tónem, který musela nevyhnutelně poslechnout. „Ivy.“ Znovu k němu vzhlédla. Pomalu stáhl boky a odtáhl se, než do ní zase hluboce a lenivě vnikl. Cítila v hrdle bezmocný sten, jak pohyb vyslal sladkou rozkoš jejími tepnami. Pokusila se pohnout, protože chtěla víc. Chtěla cosi drsnějšího. Držel ji ale přitlačenou vahou těla. Rytmus hlubokých pomalých pohybů s dlouhými lenivými ústupy v ní vyvolával stále větší žádost. Pořád mocnější touhu. Kroutila se pod ním, bezmocná v jeho sevření, bezmocná proti pomalu narůstající rozkoši. Neměla jinou možnost než jí podlehnout, a tak to udělala. Nechala vlnu sebou projít. Nechala ho naplnit svou prázdnotu, o které vždy věděla, ale přesto ji až dosud plně nepřijala. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515142