Ohlásí se na recepci. Blonďatá policajtka s koňským ohonem ji informuje, že její syn je stále u výslechu. „Posaďte se. Až skončí, zavolají vás a podepíšete protokol.“ Giulia se usadí na lavičce, sedí mezi zmláceným mužem a starou dámou, očividně velmi otřesenou. Ta se k ní otočí a položí jí třesoucí se ruku s uzlovitými prsty na předloktí. „Ukradli mi tašku, chápete? Měla jsem v ní všechno! Všechno!“ zoufá si. Při jiných příležitostech by Giulia projevila soucit. Teď je to nad její síly. Aby unikla důvěrnějšímu sdělení, vstane a předstírá, že si jde pro sklenici vody. „Paní Morettiová?“ „Ano?“ „Pojďte dál.“ Giulia cítí, jak se její stres stupňuje. Policista – malý tmavovlasý muž s širokou hrudí, kterému hádá kolem čtyřicítky – zůstane stát u dveří, aby mohla projít jako první. Kancelář je malá a panuje v ní trochu nepořádek. Vytažená roleta kovové registračky odhaluje stohy spisů nahromaděných v průběhu let. A pak ho spatří. Sedí na jednoduché židli. Její dítě. Vidí jeho shrbená záda a hlavu zasunutou mezi ramena. Když se otočí, jejich pohledy se setkají. Srdce se jí sevře. Arthur se snaží vypadat nad věcí, ale ona ví, že se sotva drží. Konečky prstů má zamazané černou barvou. Policisté podle všeho zašli tak daleko, že mu sejmuli otisky prstů. Bezpochyby jako výstrahu, kdyby se mu chtělo začít znovu. Niterný mateřský instinkt v ní probouzí ochranný re•
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515134