a křehkých, bílých hvězdiček o pěti okvětních lístcích, a se zavřenýma očima je v dlani přiblíží k nosu. Chvíle ticha. Nechá mě také přivonět a pošeptá: „Rád bych se s tebou jel podívat na exotický jasmín. Ale víš, nikde jinde nemůže vonět tak dobře jako tady. Zdejší jasmín nemá na světě obdoby.“ Přimhouří černé oči a podívá se na mě s úsměvem, který si uchoval z klukovských let. „Všimni si toho objemu, hloubky a bohatosti! Je zelený a živočišný, zázračně vyvážený. Navíc v kompozicích zušlechťuje ostatní přírodní produkty.“ Pro Jacquesa je jasmín symbolem toho, že světový primát v parfémářství patří kraji kolem Grasse. Onoho odpoledne jsem měl možnost vstoupit do jeho světa, v němž se mísí rodinné vlivy a osobní zkušenosti. Vypráví tak, jako by sám prožil celý ten příběh trvající víc než sto let. Když hovoří o jasmínu, hovoří o své rodině, o obdivu a vděku. A dělí se se mnou o své emoce. Jasmín velkokvětý, Jasminum grandiflorum, pochází ze severní Indie, do Španělska, Itálie a Francie ho kolem roku 1650 dovezli Arabové. Pěstování se rozšířilo po celém Středozemí a záhy zaznamenává úspěch v Grasse, což už v sedmnáctém století potvrzuje existence patnácti hektarů zahrad. V roce 1860, tedy v době, kdy parfémářské firmy přesouvají výrobu do kolonií, je díky stavbě kanálu napájeného vodou z řeky Siagne možné zavlažovat území o rozloze stovek hektarů, a tak se v okolí Grasse začíná pěstovat čím dál více jasmínu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514864