„Taky jsem jednou dělal pro charitu něco podobnýho.“ No kéž by tohle byla jenom charita! Nemohla jsem mu říct, že tohle
je
momentálně
jediná
práce,
kterou
jsem
se
svým
vysokoškolským titulem našla. „Jak se ti líbila ta knížka?“ Zase jsem zrudla. Naráží snad na tu Kámasútru, nad kterou mě posledně přistihnul rozjímat? Byla jsem z něho hrozně nervózní. Tím víc, když na mě mluvil v cizím jazyce a já na sobě měla kostým, ve kterém jsem vypadala spíš jako obří Pikachu než jako drak. „Ty myslíš ten román,“ došlo mi nakonec. „Ten byl skvělý. Co tady děláš?“ „Přijede brácha s dětmi, tak jim chci něco koupit.“ „To je hezký.“ V obleku mi začalo být čím dál tím větší horko. „Měli bychom si někdy zopakovat to kafe. Budu teď muset jít. Rád jsem tě zase viděl.“ „Já taky,“ řekla jsem. Na víc jsem se nezmohla. Po zbytek pracovních hodin jsem neustále musela myslet na jeho krásný úsměv a sexy španělský přízvuk. Jak to asi myslel s tou kávou? Řekl to jenom ze zdvořilosti, nebo to myslel vážně? Jak se znám, tak to beztak nehodlám zjišťovat. Číslo na mě má. Kdyby měl zájem, ozve se. Déšť bubnoval na parapet a nad sídlištěm se stahovaly černé mraky. Tohle počasí mi ale vůbec nevadilo. Konečně jsem si mohla uprostřed dne bez výčitek zalézt na dlouhé hodiny do postele s knížkou. „Nechceš se se mnou podívat na film?“ vyrušila mě Diana. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514847