KAPITOLA 16
10. ÚNORA 1342
M
arkéta si připadala nádherná. „Není ten šat moc těžký, má paní?“ zapochybovala Běta, když společně s Hildou dokončily poslední úpravy nevěstina účesu. Bylo to těžké. Tuhé kadeře neposlouchaly a musely je zpevňovat vlásenkami. Věneček, který si Markéta poručila nasadit na hlavu, ale mnohé nedostatky skryl. „Je těžký,“ postavila se prkenně vévodkyně. „Ale také je zářivý. Dobře víte, že chci, aby lesk šatů posetých drahokamy a perlami přitáhl pozornost svatebních hostů a oni si nevšimli, jak vypadá moje tvář,“ vysvětlila lhostejně Markéta, přestože v duši byla nebývale rozechvělá. Až do minulého týdne nemohla uvěřit, že se bude vdávat za muže, který je jí nakloněný, rozumí jí, a dokonce ji má i rád. Ona svého Ludvíka milovala a doufala, že časem ji bude milovat i on a podlehne jejímu vnitřnímu kouzlu, které neustále tak zdůrazňoval. Byla odhodlaná udělat všechno pro jejich spokojené manželství a často se radila se svými důvěrnicemi, jak udělat muže šťastným nejen v každodenním životě, ale především v loži. To jí obě její komorné zdůrazňovaly, protože věděly, jak ráda dává najevo své znalosti o zemích a politický přehled o situaci v celé Evropě. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514801