98
Skrytá církev
programu i celá akce byly vázány osobní přísahou, kterou složili všichni účastníci grémií.42 Tak měl být zajištěn nerušený a bezpečný průběh synodního jednání. Přísaha vyjadřovala též souhlas s konáním synodu. Mezi prvním a druhým grémiem byl několikatýdenní odstup (poslední grémium se konalo 10. 12. 1970). V té době se intenzivně pracovalo na koncepci shromáždění. Davídek nechal vypracovat nejrůznější příspěvky a expertizy a přeložit zahraniční teologické studie a články.43 Důkladně také rozpracoval hlavní náplň programu, zvláště už zmíněnou otázku postavení žen v církvi a jejich svěcení. Konečný návrh lze shrnout do těchto bodů: 1. Církev na celém světě je povinna reflektovat kairos. (Davídek chápe kairos jako čas navštívení, v němž Bůh přichází s novým znamením, které člověk poznává jako výzvu utvořit novou skutečnost. V konkrétním případě Davídek chápe otázku svěcení žen jako umožnění podílu na řízení v církvi. „Vyhodnocuje“ konec roku 1970 jako „příhodnou chvíli“, kairos.) 2. Pro svěcení žen za určitých okolností hovoří potřeby pastoračně sociologické. (Davídek znal dobře situaci ženských věznic, vycházel také z mnoha setkání se ženami – např. s generální představenou boromejek Marií Vojtěchou Hasmandovou44 – které mu sdělovaly své vězeňské zážitky a zkušenosti.) 3. Důležité je také hle disko kulturně antropologické. (Tímto bodem měl Davídek na mysli, že došlo nejen ke změně postavení ženy ve společnosti, ale i k vnitřním změnám v evolučním procesu.) 4. Svěcení žen vychází z tradice církve. (Davídek bral mimo jiné v úvahu fakt, že ženy během prvních křesťanských staletí udělovaly křest, nosily eucharistii nemocným a měly své místo v hierarchii.) 5. V této souvislosti je zapotřebí upravit a doplnit církevní právo. (Vycházel z přesvědčení, že Kodex kanonického práva neuvažuje o všech možnostech a okolnostech, které mohou nastat.) 45 Davídkovým záměrem bylo, aby se synodu zúčastnili nejen biskupové a kněží tzv. druhé linky, ale také představitelé i představitelky řádů a kongregací a pochopitelně také laici. Poměr kleriků a řádových osob k laikům měl být zhruba dvě ku jedné. Jak se ale ukázalo později – po přísahách v grémiích – ne všichni Davídkovi nejbližší spolupracovníci sdíleli hlavní cíl synodu, kterým mělo být rozhodnutí o tom, zda je možné udělit ženám kněžské svěcení. Tajní biskupové Bedřich Provazník, Josef Dvořák a Jiří Pojer nesouhlasili s projednáváním daného tématu a tím se v podstatě snažili synodu zabránit. Těsně před jeho zahájením si vynutili konání dalšího grémia, na němž požadovali stažení otázky svěcení žen z programu. I po této schůzce, která probíhala ve vzrušené
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514763
3. Koinótés
99
atmosféře, však začal program synodálního jednání podle Davídkem stanoveného plánu. Biskupové Provazník, Dvořák a Pojer předali Davídkovi devatenácti bodové Memorandum, ve kterém shrnuli své námitky. Mimo jiné zde uvádějí následující kritické připomínky: „ – Neinformovanost konciliantů: a) vědecká informovanost účastníků je minimální, b) chybí opozice, experti, periti, c) účastníci nebyli (mnozí z nich) předběžně informováni. (...) Psychologická příprava na toto téma nebyla u většiny provedena. – Nynější these je proti současné praxi církve. – Nelze oddělit teoretické-dogmaticko-eklesiologicko-biblické řešení od problematiky uvedení do praxe. – Podle Codexu nemůže místní církev rozhodnout. Není námitek, že by místní církev mohla jednat proti Codexu, ale pak musí mít pádné důvody. Zdůvodnění přibližováním parusie a teologie Kairos se jeví jako nedostatečné, navrhujeme toto dále rozpracovávat a konkretizovat. Člověk musí mít pádné důvody, když chce jednat proti dosavadní praxi církve. Dle našeho mínění o této věci může rozhodnout kolegium biskupů za před sednictví papeže jako jediný nositel moci v církvi – viz Lumen gentium. – Hledisko ontologicko-sakramentální: Královské kněžstvo – platí i pro ženu, nutno využít tento prostor, zatím není dostatečně využit, teprve po vyplnění tohoto prostoru lze pokračovat ordinací ženy. Nikdy není kněz svěcen pro sebe; vždy je to funkce společenská, a společenská funkce ženy-kněze je za nynějších podmínek sporná a sociologicky nepřipravená. (...) – Budou-li lidé hlasovat pro přibližování Parusie, může jít spíše o des informaci, provede-li se zkouška, ať odpoví, co si pod tím představují.(...) – Probabilizujeme, zda-li hora urget. Nelze vyžadovat rozhodnutí od lidí, kteří o tom slyší poprvé. Nutný delší čas pro rozhodnutí. – Diplomatické vztahy by byly těžce ohroženy, tím také existence II. linky. (...) – Rozhodnutí kladné posílí posici římské kurie a znemožní existenci II. linky při budoucím pronásledování církve jinde a jindy. (...) – Jde podle našeho mínění o teologii hazardu, ne rizika.“46 V závěru memoranda autoři zdůraznili, že jednají podle svého svědomí. Vzhledem k tomu byli ochotni podstoupit i konflikt s Davídkem, protože v realizaci takto připraveného synodu viděli ohrožení celé skryté církve. Avšak Felix Davídek i přes negativní stanovisko části svých nejbližších spolupracovníků přípravy synodu nepřerušil. Synod se uskutečnil na faře v Kobeřicích, malé vesnici na jihovýchod od Brna, kde byl duchovním správcem Davídkův přítel Josef Klusáček. Ten už předtím umožňoval tajným kněžím z Davídkova okruhu částečné veřejné působení.47
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514763
100
Skrytá církev Fara v Kobeřicích, kde se konal pastorální synod Koinótés
Samotného koncilu se zúčastnilo kolem šedesáti lidí a konal se za velice přísných bezpečnostních podmínek. Bylo dohodnuto, že na synod budou pozváni jen řídícím centrem jmenovitě schválení účastníci. Nebylo samozřejmě jednoduché, aby se v malé vesnici nepozorovaně pohybovalo takové množství lidí, a proto přijížděli podle Davídkem připraveného plánu jednotlivě či v malých skupinkách v určitých časových intervalech a z různých směrů. Vzhledem k událostem, které předcházely synodu, se jeho první část konala v určitém napětí. Ti, kteří nesouhlasili s jeho realizací, zasahovali do jednání a zpochybňovali legitimitu synodu. Vytýkali Davídkovi nedostatečnou připravenost a upozorňovali na to, že není možné na něm otázku svěcení žen vyřešit. Jako mluvčí oponentů vystupoval biskup B. Provazník, jenž znovu požadoval hlasování, tentokrát celého shromáždění, které mělo definitivně rozhodnout, zda bude stažen z programu citlivý bod. K hlasování skutečně došlo a program byl zúčastněnými přijat v původním znění.
Ukázka elektronické knihy