„Kolega?“ „Jo.“ „To ji jako vozí do práce?“ Pokrčení ramenou. „A pak z práce zase domů?“ Další pokrčení. Z toho kluka člověk nic nedostane – leda by ho pozvala dovnitř na zmrzlinu a prodloužila tak nutnou sérii rádoby nenucených otázek. Jenže zmrzlinu už snědl a nechce kluka přece jen příliš zatěžovat. Zvlášť teď, když se z toho všeho teprve vzpamatovává. Ale stejně: něco udělat musí, aby se dozvěděla pravdu, jak to teď Karolína má. Koneckonců přece pravdu od lži, byť by byla taková pravda sebedivnější a lež sebesofistikovanější, tu dokáže rozeznat bezpečně – pokud ví, vždycky pro to měla vypěstovanou zvláštní citlivost. Karolína byla vždycky chytrá holka. Ale všechno ještě neví a všemu nerozumí, i když není pochyb, že časem na leccos sama přijde, neboť Bůh jí cestu nakonec ukáže. Tomu paní Kohoutová bezpečně věří. Je však třeba se připravit už dnes. Měla by ji varovat, jenže Karolína ji určitě nebude poslouchat. Takže se nedá nic dělat – alespoň s tím Tadeášem si bude muset promluvit. V tom případě ovšem stříhání už nestihne – tohle je nicméně důležitější. Tadeáš cukne hlavou do strany – pramen přerostlých a trochu mastných vlasů se zhoupnutím odkloní, sklouzne zpět a něžně přikryje jeho pravé oko. Paní Kohoutová uvážlivě přistoupí na vnukova komunikační pravidla a taky pokrčí rameny. Pak zamžourá k ostýchavě hřejícímu slunečnímu kotouči, který se už ubírá introvertně skrýt za střechu domu, načež v jemně přepáleném nadšení předestře naprosto neodolatelný program ze svého babičkovského portfolia: „Tadeášku, nedal by sis řízek? Když naškrabeš pár brambor a dáš je vařit, tak já dám maso na pánev a za chvíli to bude. Dáš si, ne?“ „Hm.“ Takže to funguje. „Jestli chceš, můžeš si k tomu pustit i hudbu nahlas. Mně to nevadí.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514744
Tadeáš pokrčí rameny, pak přikývne a vydá se s Jarkou směrem k zadním dveřím. Paní Kohoutová si v rozích schodiště do přízemí všimne dvou hnusných pavučin vysoko nahoře, kde se strop ve výklenku setkává s dlouhým pásem luxferů, a řekne si, že nesmí zítra před stříháním keřů zapomenout vymést smetákem tyhlety odporné pavouky. Prázdný hrneček s glazovaným nápisem Jarmila ovšem nechá ležet v trávě pod lavičkou. Ráno jej najde plný vody, jelikož v noci, ačkoli tomu zatím nic nenasvědčuje, přijde docela silná bouřka. ††† Když paní Kohoutová o dvě hodiny později vyprovází svého vnuka na nádraží, Tadeáš má v uších zase špunty a poslouchá po x-té své oblíbené album. V žaludku má kuřecí řízek obalený ve strouhance a brambory na másle. Neví, co si má myslet o všem, co mu babička říkala, ale příliš to neřeší. Nejspíš se na to zeptá později matky, aby věděl, jak to mezi sebou obě ženy v tomhle směru mají. Teď je však ještě pořád víkend a na nepříjemné úkoly prostě nebude myslet – ani na rozhovory s matkou ani na zítřejší školu. Čeká ho písemka z dějepisu a už se na ni nestihne naučit. Musel by se na to podívat ještě dnes večer, ale to se mu tedy opravdu nechce. Je neděle večer a je konec října, takže už se stmívá docela brzy a on cítí zvláštní melancholii, která se s učební morálkou příliš neslučuje. Karolína je dnes celý den doma. Se synem si ovšem pořádně promluvila hned poté, co ho vyzvedla z nemocnice. Zcela přitom odložila svoji obvyklou příkrost, neboť jí bylo jasné, že pokud spolu mají vycházet, a pokud tím má Tadeášovi pomoci, nesmí ji vnímat coby svého nepřítele. Rozhodně odmítla klasický způsob předvolání na rodičovský kobereček, aby z něj ponižujícím způsobem inkvizitorsky dolovala detaily, důvody a příčiny. Koneckonců je chápe – ona sama měla krátce po Honzově smrti problémy vůbec jakkoli existovat a alkohol byl rozhodně jeden ze způsobů, jak se alespoň na chvíli stáhnout pod 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514744
hladinu. Nebude mu tvrdit, že je zásadní rozdíl, když se čas od času opije ona sama, protože je dospělá, zkušená žena a je schopna to zvládnout, tedy tím myslí například neskončit v bezvědomí a pak v nemocnici, a když to udělá on coby třináctiletý chlapec v noci v parku s jakýmisi kamarády. I když je ještě dítě, tohle všechno moc dobře chápe a ona nebude urážet jeho inteligenci. A navíc rozumí tomu, že je to celé především její chyba. Ano, to si rozhodně přiznává. Nebude ovšem řešit, kdo komu dává jaký vzor. Odteď bude s Tadeášem jednat jako s dospělým. Takto mu to na rovinu řekla: Oba to teď nebudeme mít lehké, ale pokud chceš tímhle způsobem vzdorovat, zničíš tím hlavně sám sebe. Ať si jen představí, co mu to dělá s tělem. Nebude ho tedy víc kontrolovat, nebude mu udílet tresty a zavádět nějaký režim. Poskytne svému synovi veškerou podporu, která bude v její moci, jestliže o ni ovšem bude stát. A Karolína poslední dobou zase cítí, že její moc není jen nějaké abstraktní slovo, nějaká laciná rétorická náhražka zastiňující svůj opak. Karolína Mapalová má dneska spoustu času – pro sebe a pro svoje studium. S malými přestávkami sedí u počítače prakticky už od rána, prochází článek za článkem a vytváří si strukturu. A to vše bez toho, aby vypila jediný šálek kávy. Musí se smát, jelikož ji rozhodně dost baví, jak jí v nově nalezeném soustředění pomáhá Ritalin. Kvůli absencím ve škole a drobným alkoholickým excesům, o nichž ovšem Karolína do minulého měsíce nevěděla, nebo si jich u svého syna prostě nevšimla, což je samo o sobě zvláštní a dost se tomu diví, protože si jinak všímá spousty věcí, nicméně kvůli absencím ve škole a dalším excesům musí Tadeáš navštěvovat odborníka. Respektive odbornici: čerstvě praktikující MUDr. Hanu Hlaváčovou. Inženýrka Mapalová už měla s paní doktorkou tu čest a myslí si, že dobře ví, na čem je. Tedy na čem je Karolína s Hlaváčovou. Hlaváčová si s Tadeášem dlouze promluvila, zjistila si, jaká je jeho rodinná situace, zaznamenala zhoršující se studijní výsledky, a aniž by se vůbec pozastavila nad tím, že více než devadesát procent vět pronesených během jejich sezení pronesla ona sama, vytasila 103
Ukázka elektronické knihy