přitahuje svým poprsím nejen mužské oči, ale i oči jelenů. Jistě nějakého brzy picne.“ „Myslím, že problém jsme zažehnali. Manželé budou spokojeni,“ ukončil mimořádnou schůzi místní myslivecké společnosti polesný Pohanka. A ještě připomněl, že peníze z odstřelu pomohou vylepšit jejich pokladnu. Jura Jurásků ještě ten večer nablýskal kulovnici a druhý den čtvrté ráno klepal na hospodské dveře. Panička Boudollenová byla po ránu hodně rozmrzelá. Do mlhavých závojů na lesních mýtinách se jejímu veličenstvu moc nechtělo. Jakmile však usedla na posedu a na palouk se po špičkách vkrádalo světlo, nesměle vykukující z východních vrchů jako dívčí spodnička, a vyhánělo tmu z nejtmavších koutů lesa, pookřála a začala se otáčet víc po Jurovi než po jelenech. Jura si toho všiml, zůstal ale zdvořile zticha. Dobré dvě hodiny tak na posedu po sobě oba pokukovali. A jeleni, pasoucí se přímo pod nimi, jako by se domluvili, že jim dopřejí chvíle důvěrnějšího poznávání, přáli jim soukromí, toho rána netroubili. Jura z toho usoudil, že jeleni mají ze soubojů palice už pořádně otlučené, před závěrečným kolem si potřebují odpočinout. Vysvětlil z části rukama dámě, že by bylo lepší zkusit to až navečer. Dáma kupodivu souhlasila. Navečer ale, sotva přišli na to samé místo, kde byli už ráno, střelkyně odhodlaně vrtěla svým drdolem, že na posed nepoleze. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514446