třeba někdo najednou umřel. Víte, jak toho máte plnou hlavu? Nemůžete myslet na nic jiného a nemůžete přestat o tom přemýšlet? Tohle se se mnou děje. Ty myšlenky prostě běží pořád dokola. A proto tam chodím, protože to je jediný způsob, jak je zastavit.“ Měla jsem pro růstovou skupinu naplánovanou hodně bláznivou aktivitu, při které naděláme hodně bince – malování pudinkem. Byla to hra oblíbená dětí, když jsem učila v USA, a nemohla jsem se dočkat, až ji vyzkouším ve skupinách ve Walesu, protože poskytovala skvělý kinestetický zážitek. Zatím jsem však vázla na prostém faktu, že „pudink“, jak ho známe v Americe, tady neexistoval. Vyžadovalo to spoustu experimentování s různými směsicemi, než jsem našla něco stejně vhodného a levného. Nakonec jsem se spokojila s práškovým dezertem zvaným Andělská lahůdka, který se vařil v mléce. Neměl stejnou krémovou konzistenci jako americký puding, ale na nic lepšího jsem nepřišla a připadal mi dost dobrý. „Pudinkové malování“ je v podstatě malování prstem namočeným do kaše, která se dá jíst a dobře chutná, takže poskytuje vynikající smyslový prožitek. Nejenže puding skutečně cítíte hmatem, ale je také vizuálně podnětný, a jelikož je jedlý, zapojí se i vůně a chuť. Snadno se s ním pracuje i malým ručkám, což je zvlášť důležité u dětí se zvláštními potřebami, které mají často chabé motorické dovednosti. A je to samozřejmě zábava. Namíchala jsem Andělskou lahůdku do tří velkých kelímků od zmrzliny a přivezla je s sebou, k tomu také dostatek igelitových zástěr pro každého a hromadu starých novin. Bylo krásné květnové odpoledne, slunce svítilo a vzduch jarně voněl, takže jsem se rozhodla, že budeme malovat pudinkem venku na starém hřišti za budovou, a ne ve třídě. I tak naděláme nepořádek, takže jsme nejdřív rozložili na zem noviny a teprve na ně si položili velké papíry na malování. Každému dítěti jsem uvázala igelitovou zástěru a pak je obešla s kyblíky
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514333