Srovnání české a ruské deklinace podstatných a přídavných jmen se zaměřením ... (Ukázka, strana 99)

5. Analýza problémů, které se objevují u ruskojazyčných cizinců při osvojování české deklinace substantiv a adjektiv (v oblasti formální morfologie)

R

espondenti, kteří se zúčastnili níže popisovaného výzkumu, byli předem informováni, že výsledky testů budou anonymně zpracovávány v rámci chybové analýzy. S účastí na výzkumu souhlasili. Byli zpraveni též o možnosti svou účast odmítnout.

5.1 Metodologie provedení výzkumu Nedílnou součástí předkládané disertační práce je výzkum zaměřený na zjištění, příp. potvrzení jevů z oblasti formální morfologie substantiv a adjektiv, které jsou obtížné z pohledu uváděné cílové skupiny. Jde o neobyčejně rozsáhlou oblast, a to nejenom z důvodu lexikálně-morfologické rozvětvenosti samotného deklinačního systému obou sledovaných slovanských jazyků. Zkoumané jevy lze nazírat různými způsoby též z hlediska teorie osvojování druhého jazyka, z čehož vyplývá potřeba přesnějšího vymezení. Charakter použitých testů (viz podkapitola 5.2) omezuje výzkum pouze na produkci, v jejímž rámci je systematicky sledována a mapována explicitní znalost české deklinace substantiv a adjektiv u respondentů s dosaženou úrovní znalosti češtiny B2 podle SERR (Holub et al., 2005). Zúžením na oblast experimentálně elicitovaných projevů dochází k určitému zkreslení náhledu na mezijazyk sledovaných studentů. Obraz, který nám vyhodnocené testy nabízejí, je i přes relativně velký lexikální rozsah testů fragmentární, vycházíme nicméně z přesvědčení, že stav explicitních znalostí z oblasti formální morfologie vypovídá též do značné míry o implicitní znalosti daného segmentu jazyka, což ostatně potvrzuje řada shod s tvary obsaženými v korpusu CzeSL-SGT. Autentické projevy mluvčích druhého jazyka, a to i písemné, mohou vykazovat nižší chybovost z důvodu strategie vyhýbání (viz tzv. skrytá interference). Popisovaný výzkum byl inspirován jak metodologií interferenčních výzkumů z druhé poloviny 20. století (viz podkapitola 4.2), tak současným akvizičním korpusem CzeSL. Uvedený korpus byl zpřístupněn v době, kdy výzkum prezentovaný zde již probíhal, a tudíž se nabízela možnost původní koncepci opustit a ke sběru dat využít výhradně klinicky elicitované projevy obsažené ve zmíněném korpusu (srov. Šebesta & Škodová (ed.), 2012, s. 18). Vzhledem ke skutečnosti, že data zjišťovaná zdejším výzkumem a data obsažená v korpusech se vzájemně nevylučují, ale naopak doplňují, původní koncepce zůstala zachována. Vybrané jevy, které jsou na základě kvalitativní analýzy s pomocnou kvantifikací shledány jako významné, lze tudíž porovnávat se stavem ve zmiňovaném korpusu. Jde o typ smíšeného výzkumu (srov. Vlčková, 2011, s. 1–6). Vzhledem k tomu, že systematický, komplexní výzkum osvojování české deklinace jinojazyčnými mluvčími dosud proveden nebyl, předkládané primární zmapování situace je žádoucí.

V souvislosti s výsledky srovnávací (kontrastivní) analýzy deklinace českých a ruských podstatných i přídavných jmen a rovněž na základě podnětů z běžné výukové praxe byly stanoveny následující výzkumné otázky: ● Jakého charakteru jsou opakovaně se vyskytující varianty pádových tvarů v mezijazyce sledované skupiny respondentů a do jakých kategoriálních okruhů lze častěji se vyskytující tvary (tj. chybné i gramaticky správné tvary) rozčlenit? ● U kterých substantivních typů a pádových tvarů se vyskytuje negativní transfer ruských gramatických tvarů v oblasti deklinace substantiv a adjektiv, tj. zjevná interference, v případě cílové skupiny ruskojazyčných cizinců s dosaženou úrovní znalosti češtiny B2? ● Jaká je pravděpodobná příčina opakovaně se vyskytujících chyb?

Cíle výzkumu úzce souvisejí s výše formulovanými výzkumnými otázkami. Základním cílem výzkumu je zmapování míry obtížnosti jednotlivých partií formální morfologie českých substantiv a adjektiv z hlediska ruskojazyčných cizinců a vytvoření kategorií vyskytujících se (chybných) tvarů. Porovnání vybraných jazykových jevů v obou výzkumných platformách, tj. v tabulkách s výsledky testů v rámci předkládané práce a v korpusu CzeSL-SGT, patří též k cílům prováděného výzkumu.

K organizaci výzkumu neoddělitelně patří shrnutí gramaticky neparalelních, a tudíž i paralelních jevů v oblasti deklinace, které jsou známy z kontrastivních analýz češtiny a ruštiny provedených různými výše citovanými autory a rovněž i autorem předkládané práce. Zmíněné shrnutí gramatických partií deklinace, u nichž se předpokládá výskyt negativního transferu, je uvedeno v podkapitole 5.3. V obecnějším smyslu se na úrovni B2 předpokládá, že interferémy se budou vyskytovat u gramaticky neparalelních tvarů. Pro výskyt zjevné interference je stanoven orientační kvantitativní poměr 1:10. Jeho překročení signalizuje (v rámci předkládaného šetření) zvýšenou míru rezistence chyb uvedeného typu. Dále 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514221

5.3 Vstupní předpoklady: Gramatické jevy z oblasti jmenné flexe

se předpokládá, že vedle interference mezijazykové tvoří významné kategorie interference vnitrojazyková a kombinovaná. U některých gramaticky paralelních tvarů lze očekávat tzv. chyby disimilační (supradiferenciace) (viz podkap. 4.1).

5.2 Formulování testu a sběr dat Pro účely výzkumu byl autorem předkládané práce sestaven soubor testů (viz přílohy č. 27–38 a č. 79–80), který představuje metodu sběru dat. Testy tvoří ucelenou sadu výzkumných sond zacílených vždy na určitý segment deklinačního systému, čímž jsou myšleny komplexní soubory tvarů jednotlivých pádů zvlášť v singuláru a v plurálu. Paradigmaticky jsou pojaty dvě sondy zaměřené na deklinaci individuálně přivlastňovacích přídavných jmen. Nekomplexní charakter má pouze test sestávající ze souboru tvarů Asg, kde chybí tvary formálně shodné s Nsg a test obsahující syntagmata ve tvaru Nsg zaměřený výhradně na přiřazování adjektiv k tvrdému a měkkému vzoru. Do výzkumu nebyly zařazeny soubory tvarů vokativu obou čísel. Omezení vycházelo z potřeby zúžit objem zpracovávaného materiálu s ohledem na žádoucí rozsah práce, přičemž vyřazená partie má z hlediska cílů výzkumu zcela okrajový význam.

Výběr lexika reprezentujícího jednotlivé substantivní typy vychází ze vstupních předpokladů, tzn. z údajů zjištěných na základě kontrastivní analýzy a také na základě běžné pedagogické praxe. Při výběru substantivního a adjektivního lexika byla zohledňována též mezijazyková etymologická shoda či neshoda použitých výrazů. Není sice aplikována důsledně, ale při celkovém velkém rozsahu využitých slov se projevuje alespoň jako snaha o vyváženost v daném smyslu.

U sledovaných substantiv a adjektiv jsou vynechány nejenom pádové koncovky, ale i vybraná zakončení tvarotvorného základu. Aby se vynechání konce tvarotvorného základu nestávalo poznávacím znamením alternace, je rozšířeno na širší část lexika. Tvar Nsg je vždy uveden v závorce před každou větou. Jde o typ doplňovacího cvičení, které rovněž může formálně připomínat C-testy (srov. Stranz-Nikitina In Gladkova et al., 2016b, s. 84–85, 101–103). Jednotlivý test má zpravidla rozsah dvou stran formátu A4. Obsahuje kolem osmdesáti různě dlouhých na sebe nenavazujících vět. Věty byly zčásti vytvořeny uměle autorem, z velké části byly převzaty z ČNK, konkrétně z korpusů SYN2015 a SYN verze 5.

Výběr použitých substantiv je směřován k tomu, aby byly v testu zastoupeny všechny klíčové deklinační typy. V testu jsou záměrně využívány syntaktické konstrukce, jejichž struktura je v obou jazycích shodná. Neparalelní větné vzorce jsou v konkrétních případech rovněž využity, pokud se předpokládá, že jde o natolik frekventovanou konstrukci, že studenti s úrovní B2 ji mají zcela osvojenu (např. mít + A, jít/jet do + G, atp.). V ojedinělých případech byla předložka či vazba s odlišnou pádovou konstrukcí použita buď záměrně (např. [hustá mlha] Na silnicích je špatná viditelnost kvůli hust…… ml……), nebo omylem (např. [voda a energie] Musíme šetřit vod…… a energ……).

Dostupný vzorek tvořila vnitřně homogenní skupina studentů prvního ročníku magisterského studijního programu na vysoké škole praktického zaměření, jejichž prvním jazykem je ruština a kteří dosáhli úrovně znalosti češtiny B2. Výzkum probíhal během tří let, a tudíž je skupina respondentů složena ze tří generací při zachování shodné logiky výběru. Test zaměřený na soubor tvarů Apl (144 pozic) absolvovalo 13 respondentů, ostatní testy 10 respondentů. V celé (jedné) sadě testů bylo respondenty doplněno a následně analyzováno 1706 koncovkových morfémů, z toho 938 v zakončení substantiv a 698 v zakončení adjektiv (včetně individuálně posesivních). Při výše uvedeném počtu respondentů bylo tedy celkem analyzováno 17 492 pozic. Získání většího počtu respondentů nebylo v daných podmínkách možné, tudíž nasycení vzorku není ověřeno. Studenti nebyli při vypracovávání testu časově omezeni, doba potřebná k dokončení testu se pohybovala v rozmezí 20 až 40 minut.

Výsledný soubor variant pádových tvarů, které byly sledovanou skupinou respondentů v testech užity, je zanesen do přehledných tabulek (přílohy č. 65–78). Tabulky jsou koncipovány na principu tzv. otevřeného kódování s využitím techniky „vyložení karet“ (viz Švaříček, Šeďová et al., 2014, s. 211, 226). Uvedená analytická strategie umožňuje komplexní zobrazení zjištěných dat a libovolný výběr případů určených k následné interpretaci.

5.3 Vstupní předpoklady: Gramatické jevy z oblasti jmenné flexe, u nichž se na základě kontrastivní analýzy předpokládá, že budou obtížné z hlediska ruskojazyčného cizince Základní morfologické rozdíly mezi českým a ruským skloňováním jsou patrné už při zběžném srovnání gramatických tabulek a jsou všeobecně známé všem učitelům češtiny se znalostí ruštiny. Jak ale připomínají D. Ivanovová a J. Hasil (In Gladkova a kol., 2016b, s. 147), znalost ruštiny není v dnešní době vlastní zdaleka všem učitelům. Proto je shrnutí základních rozdílů mezi češtinou a prvním jazykem studentů prováděné z hlediska oboru čeština jako cizí jazyk obecně užitečné. Zmínění autoři ve svém příspěvku přinášejí stručnou charakteristiku gramatických jevů obtížných z hlediska ruskojazyčného studenta, a to ve všech plánech gramatiky. Morfologii substantiv a adjektiv se věnují na s. 146–148.

Podobný lingvodidaktický charakter mají i stručné srovnávací studie N. Rajnochové (2005) nebo D. Brčákové (2002).

Na komplexní srovnání českých a ruských substantiv z hlediska potřeb češtiny jako cizího jazyka se zaměřuje v postkonferenčním příspěvku K. Kulich (2014a), přičemž problematika Apl, kategorie životnosti a počítaného předmětu je zpracována v samostatném článku (2014b). Ve shodě s tím, co uvádějí zmínění autoři a rovněž s tím, co vyplývá z výkladu 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514221

5. ANALÝZA PROBLÉMŮ, KTERÉ SE OBJEVUJÍ U RUSKOJAZYČNÝCH CIZINCŮ PŘI OSVOJOVÁNÍ ČESKÉ DEKLINACE SUBSTANTIV A ADJEKTIV

v první kapitole předkládané práce,9 je vhodné na tomto místě provést rekapitulaci problematických morfologických partií, jejichž znalost je v souvislosti s prováděným výzkumem nezbytná.

Sledován byl gramatický rod každého substantiva použitého v testech. Jak vyplývá z údajů v kapitole 1.5.1, podobně znějící slova se mohou rozcházet v rodovém zařazení buď jako izolované lexémy (např. problém m. – проблема ž., tramvaj ž. – трамвай m.), nebo jako celé podskupiny substantivních typů (např. garáž – гараж m., pláž – пляж m., masáž – массаж m., pasáž – пассаж m., montáž – монтаж m., reportáž – репортаж m., atd.), nebo jako celý substantivní typ (centrum, muzeum, téma). Lexémy z prvně jmenovaných dvou skupin byly sledovány zcela okrajově. Tvoření pádových tvarů naposledy jmenovaných substantivních typů je systematicky ověřováno ve všech testech na dvou i více lexikálních zástupcích. Předpokládá se velký výskyt interferenčních chyb především v oblasti rodového zařazení. U typu téma jde ve spojení s chybným určením rodu rovněž o přenos ruských pádových (a-kmenových) koncovek ve všech tvarech. U neuter typu centrum a muzeum předpokládáme skrytou interferenci, tj. mnohem nižší chybovost v pádech, kde jsou koncovky českých neuter a ruských maskulin totožné. Chyby typu „muzeumem“ lze na úrovni B2 očekávat jen ve velmi nízkém zastoupení.

Oblast, v níž lze předpokládat vyšší výskyt subdiferenciací a dalších chyb interferenčního charakteru, představují pádové tvary, jejichž morfologie je určována kategorií životnosti-neživotnosti.10 Nejproblematičtější, a tudíž nejsledovanější partií je český Apl, jehož osvojení u rodilých mluvčích ruštiny znesnadňuje silný vliv prvního jazyka. V ruštině se životnost v plurálu projevuje pouze v Apl, zatímco v češtině pouze v Npl (srov. oddíl 1.5.4.1). Systematickou lingvodidaktickou prezentaci daného problému komplikuje vysoká míra mezijazykové i vnitrojazykové homonymie koncovkových morfémů. Vzhledem k problematičnosti Apl se testu zaměřeného na zmíněný soubor tvarů zúčastnil vyšší počet respondentů, tj. 13. V testech je sledována v rámci Apl a Npl rovněž problematika počítaného předmětu (viz oddíl 1.5.3.1) a předpokládá se zde i na úrovni B2 vyšší výskyt zjevné interference. Npl je danou cílovou skupinou tradičně hodnocen jako jedna z nejobtížnějších partií české deklinace, a to zejména pro jeho zjevnou morfologickou složitost. Z důvodu vysoké míry mezijazykové homonymie je u většiny chybných tvarů v Npl diskutabilní jejich interpretace. Test je proto zaměřen především na zjištění jejich typologie. Životnost se v češtině na rozdíl od ruštiny morfologicky projevuje také v Gsg, Dsg a v Lsg. U naposledy jmenovaných dvou souborů se předpokládá na úrovni B2 poměrně vysoký výskyt negativního přenosu ruských krátkých koncovek na úkor české koncovky -ovi. Přenos ruské koncovky [-e] u M.a. ve tvaru Lsg lze na úrovni B2 očekávat ve velmi omezené míře. Vyšší výskyt subdiferenciace a supradiferenciace v Gsg neživotných maskulin, tj. chybné užití koncovek -a/-u naopak nepředpokládáme.

Pokud jde o ostatní soubory plurálu, v testu obsahujícím morfologii českého Gpl je zkoumán např. vliv dvojí ruské vkladné samohlásky, ale výskyt subdiferenciace se na úrovni B2 nepředpokládá. České soubory Dpl, Lpl a zejména Ipl jsou tradičně považovány danou cílovou skupinou za obtížné, nicméně vyšší výskyt zjevných interferencí se zde nepředpokládá. Při vyhodnocení testů se objeví pravděpodobně řada případů interference vnitrojazykové, které budou následně interpretovány. Soubor tvarů Lpl se v češtině vyznačuje velkou morfologickou rozmanitostí a zároveň nízkou frekvencí užití. Tudíž lze očekávat, že v testu se objeví větší množství chyb.

Vysoký výskyt chyb lze očekávat u měkkých deklinačních typů (růže, píseň, muž, soudce, stroj, moře, kuře) ve všech tvarech s koncovkami -e a -i, a to nejen z důvodu zcela odlišné morfologie ruských měkkých deklinačních typů, ale zejména z důvodu vysoké míry homonymie uvedených koncovkových morfémů.11 Homonymie se projevuje jak v rovině vnitrojazykové, tak i na úrovni mezijazykové, kde je poznamenána neparalelním funkčním zatížením daných koncovek (srov. Zajíčková & Holoubková, 1974, s. 300; oddíl 4.2.1). Na základě kontrastivní analýzy lze nicméně předpokládat, že v případě Dsg a Lsg bude u feminin se zakončením -ie chybovost nižší než u ostatních substantiv. Negativní přenos ruských koncovek, které nejsou na rozdíl od češtiny poznamenány přehláskami, a tudíž je lze srovnávat s východomoravskými dialekty, se předpokládá ve velmi redukované míře (srov. oddíl 1.4.7).

Ve všech pádových tvarech substantiv i adjektiv jsou sledovány konsonantické alternace, dědictví tzv. praslovanských palatalizací, které v morfologii ruské deklinace zůstalo uchováno jedině v rámci měkkostní korelace (работа – на работе, магазин – в магазине, дом – в доме). Výskyt subdiferenciace u substantiv se předpokládá pouze okrajově.

U adjektiv lze očekávat vysokou míru nahrazování koncovek s palatalizacemi koncovkami neživotného mužského rodu a koncovkami obecně českými. Český vzor kuře představuje pro danou cílovou skupinu problematickou partii ve všech nepřímých pádech singuláru a v plurálu rovněž, hypoteticky s výjimkou Npl a Gpl. Naposledy uvedené tvary mají v obou jazycích shodnou koncovku a liší se jedině rodem. V Npl a Gpl lze nižší výskyt chyb předpokládat u frekventovaných lexémů. Je možné, že se ve zmíněných dvou tvarech objeví i případy supradiferenciace vypovídající o neznalosti dané tvaroslovné shody.

Vyšší výskyt subdiferenciace lze předpokládat u deklinačního typu předseda, přičemž podtyp turista tvoří z hlediska srovnávacího studia češtiny a ruštiny skutečně svébytnou podskupinu (srov. příloha č. 6). U méně frekventovaných slov skloňujících se v češtině podle vzoru předseda lze očekávat zvýšený výskyt subdiferenciace, tzn. zjevné interference v Dsg, Lsg a ve všech tvarech plurálu, v zásadě tam, kde čeština ve svém vývoji opustila a-kmenové koncovky. U typu 9 V uvedeném, teoreticky koncipovaném bloku jsou rovněž odkazy na práce lingvistů, kteří se kontrastivní analýzou češtiny a ruštiny v minulosti zabývali.

10 Překlad ruského termínu категория одушевлённости-неодушевлённости (srov. např. Baláž et al., 1989, s. 48) je zde prakticky užit s ohledem na srovnávací charakter práce.

11 V dané souvislosti je vhodné připomenout následující Skaličkův výrok: „Homonymie pak neslouží jednoduchosti jazyka, nýbrž jej komplikuje.“ (Skalička In Čermák et al., 2004–2006, s. 214).

100 Ukázka elektronické knihy