99 kdo zvítězí, kdo zhyne, neví věru. To anděl boží v spánku zvěstuje mu. Karel spí tvrdě, spí až do rozbřesku.
2570
2575
2580
2585
2590
CLXXXVII
Dostihl Marsil zaragozské hradby. Sesedne s koně v olivovém háji, odloží meč a přílbu sejme s hlavy, ulehne ztěžka do zelené trávy. V souboji ztratil celou pravou paži, zří s úzkostí, jak krev mu prýští z rány. Choť Bramimonda rychle spěchá za ním: propukne v nářek, objímá ho v pláči. Rytířů dvacet tisíc s ním se vrací: Francii sladkou, Karla proklínají. K Apollónovi do jeskyně kvačí, tam křičí naň a ohavně mu lají: „Proč, špatný bože, dals nám dojít hanby? Proč neušetřils krále od porážky? Za dobrou službu špatnou mincí splácíš!“ Vyrvou mu žezlo, korunu mu srazí, za zápěstí ho k sloupu připoutají, do prachu na zem k nohám svým ho svalí; pak rozbijí ho holemi a klacky. I z Tergavana strhnou drahokamy a Mahometa do příkopu skácí; tam do bláta ho vepři zadupají.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514190