98
Píseň o Rolandovi
2540
2545
2550
2555
2560
2565
Z jasanu kopí žárem popraskají, zlacené štíty horké jsou a pálí, mohutné dřevce rozpadnou se v dlaních. Skřípají přílby, osníře jsou zdrány, rytířská srdce velkou úzkost tají. Medvědi jdou a s nimi leopardi, hadi a zmije, ďáblové a draci, též mnoho supů přilétne sem z dáli: na Francouze se vrhnou bez meškání. „Pomoz nám, pane!“ křičí muži frančtí. Pocítí Karel smutek neskonalý, chce přispět jim, však kdosi mu v tom brání. Veliký lev, hle, od lesa sem kráčí, zuřivý, zpupný, lidské krve lačný, na Karla skočí, počíná ho dávit. Chytí ho Karel, těžký zápas svádí, neví, kdo padne a kdo život spasí. Neprocitne však, hluboké má spaní.
CLXXXVI
Vidění druhé spatří císař ve snu. Je ve Francii, v Cáchách, v sále sněmu, medvěda drží pevně na řetězu. Medvědů třicet z ardenských jde lesů a lidským hlasem takto mluví k němu: „Vydejte nám ho, nezaslouží trestu! Neprávem, sire, bratr vězněn je tu; dlužíme službu svému příbuznému.“ Tu z paláce chrt přiběhne sem, před trůn. Na největšího zaútočí zpředu: bojují spolu v trávě bez oddechu. Na hrozný zápas hledí král pln děsu, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514190