„Čumíš, co? Efektnější by to sice bylo k snídani, to my s Rudkou občas takhle posnídáme… Jenomže já na to mám chuť teď!“ „To nám asi moc dobře nebude, he he.“ „Nevadí, hlavně že je teď! A víš co – ty tu dneska přespíš!“ Evidentně se jí to zamlouvalo, ani na slovo se nezmohla. Já si ale musela dát majzla, abych vydržela, dokud se nevrátí Ruda. Jenomže ten se nevracel a nevracel. Koňak jsem už pro jistotu zašpuntovala, daly jsme si preso a pak jsem zavolala známýmu taxikářovi, ten nás hodil nejdřív do hospody k Fejfarom a pak do klubu, kde jsme konečně Rudu i ty jeho baskeťáky našly. No a ještě že jsem se doma jakž takž držela! Ne kvůli Rudovi a Zuzaně… kvůli sobě! Voni ať si klidně melou, co chtějʼ, říkala jsem si, jenom když mi nikam nezmizejʼ! Ale co hlavně: já se konečně mohla bavit po svým a nemusela se starat o zábavu druhejm! Baskeťáci totiž ženili kamaráda! Což mi Ruda jaksi zamlčel, ale tam jsem to řešit nechtěla. No a že i my se Zuzanou taky vlastně trochu slavily, trefily jsme se přesně do jejich nálady a bylo to bezvadný! Až na malej trapásek, kdy mě načapal táta ženicha právě s ním někde v chodbičce u správce klubu. Že vycouval bez komentáře, a poměrně rychle, mi vysvětlil ten kluk asi v tom smyslu, že před chvílí zase on překvapil fotříka, jak se nechával obšťastnit nějakou dámičkou pro změnu z doprovodu nevěsty. No prostě mazec! Nejstřízlivějc tam vypadali Ruda 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514016
se Zuzanou. Že jsem si ale furt uvědomovala, s kým mám tu čest, tak než se to všechno se mnou začalo kymácet jó povážlivě, sezvala jsem pár lidí a třema autama jsme se přesunuli k nám, kde jsem to mohla mít víc pod kontrolou. Spát jsem jít samozřejmě ještě nechtěla, takovejhle mejdan neni přece každej den, jenomže já měla strach, že bych u těch baskeťáků někde zvadla a mohʼ by bejt malér. A samozřejmě jsem se nepletla, ostatně já se pletu jen málokdy: asi zklamaná (protože neukojená!) Zuzanka už s náma dál nepokračovala a nechala se uložit v malým pokoji. Ale co, nikomu nescházela, navíc by ještě mohla udělat nějakou nepříjemnost. Takže jestli ten večer s ní byl celkem fajn, stejně jsem musela druhej den konstatovat, že se vůbec nezměnila: pořád ta namyšlená rádoby něco! Ani o tu tašku si ráno neřekla a vypadla bez rozloučení.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514016
10
Co ne, to vím. Víc nic. Šoky! Snad abych se neztratila sama sobě nebo v davu rozmazaných, nečitelných a navzájem nerozpoznatelných lidiček, udržovala jsem se už nějaký čas v jakémsi pásmu velice jemných vln… díky čemuž jsem zas pociťovala, pomalu jako rány kladivem, jakési odchylky od… od… já nevím… Nevím, jestli od obecně uznávaného normálu, ale snad jsem přece jen nebyla ta maličká a hloupoučká naivka z jiného světa, jak mě onehdy viděl Timo. A vůbec – opravdu mě tak viděl? Nebyl náhodou i on trochu tím samým?! Když už teda. Snad mě přece nehodnotil coby ojedinělý exemplář?! Ale ne, Lenky výstřednost a ani její hloupost mě nijak nešokovala; ovšem její neochvějnost a sebejistota ano. Asi ale normálka, že, nic nového pod sluncem, Ameriku patrně neobjevuji. Ostatně to také nechci, jen hledám. Cestu, stezičku nějakou, na které bych byla schopná komunikovat s vícero lidmi než jen s Timem a s Víťou a sem tam s někým náhodným a necítit se jako naprostej idiot! Jako nedodělanec, něco jako zmetek. Protože to zas něco bylo, s tou Lenkou u nich v Brandýse! A svým způsobem i s Rudou… kterého si ale i dál budu pamatovat jako kluka, který se nikdy neponížil a nedělal nic, co by dělat nechtěl! Co to – že je už dávno dospělý? Hm! Lenka mu prý odpustila… tu bouračku, po které, jak sama tvrdí, potratila. Po třítýdenním těhotenství… Kdyby 100
Ukázka elektronické knihy