„Čumíš, co? Efektnější by to sice bylo k snídani, to my s Rudkou občas takhle posnídáme… Jenomže já na to mám chuť teď!“ „To nám asi moc dobře nebude, he he.“ „Nevadí, hlavně že je teď! A víš co – ty tu dneska přespíš!“ Evidentně se jí to zamlouvalo, ani na slovo se nezmohla. Já si ale musela dát majzla, abych vydržela, dokud se nevrátí Ruda. Jenomže ten se nevracel a nevracel. Koňak jsem už pro jistotu zašpuntovala, daly jsme si preso a pak jsem zavolala známýmu taxikářovi, ten nás hodil nejdřív do hospody k Fejfarom a pak do klubu, kde jsme konečně Rudu i ty jeho baskeťáky našly. No a ještě že jsem se doma jakž takž držela! Ne kvůli Rudovi a Zuzaně… kvůli sobě! Voni ať si klidně melou, co chtějʼ, říkala jsem si, jenom když mi nikam nezmizejʼ! Ale co hlavně: já se konečně mohla bavit po svým a nemusela se starat o zábavu druhejm! Baskeťáci totiž ženili kamaráda! Což mi Ruda jaksi zamlčel, ale tam jsem to řešit nechtěla. No a že i my se Zuzanou taky vlastně trochu slavily, trefily jsme se přesně do jejich nálady a bylo to bezvadný! Až na malej trapásek, kdy mě načapal táta ženicha právě s ním někde v chodbičce u správce klubu. Že vycouval bez komentáře, a poměrně rychle, mi vysvětlil ten kluk asi v tom smyslu, že před chvílí zase on překvapil fotříka, jak se nechával obšťastnit nějakou dámičkou pro změnu z doprovodu nevěsty. No prostě mazec! Nejstřízlivějc tam vypadali Ruda 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514016