„Nemůžeme je tady nechat,“ řekl na vysvětlenou, odepnul si pás a pootevřel dveře. Teprve tehdy si Juli zaneprázdněná krmením Zoe všimla, že zastavili. „Kam jdeš?“ chytila ho za rameno. Otočil se k ní. „Ju, máme v autě dvě volná místa. Nemůžeme tady přece Innu a její babičku nechat. Tohle město může za pár týdnů dopadnout jako Drážďany.“ Juli mu věnovala pohled, jaký u ní ještě nikdy neviděl. „Tak odvezeme někoho jinýho,“ řekla chladně. „Vem si, koho chceš, dělej, někoho najdi.“ „Dlužíme to Inně.“ „Nedlužíme jí nic. Zaplatili jsme dokonce třicet tisíc eur. Za to si může koupit první třídu na Bahamy.“ Franz se ji pokusil vzít za ruku. „Víš přece, že žádná první třída už neexistuje. Myslím, že nemusíme mít strach. Papíry jsou v pořádku a všechno ostatní si pohlídáme. Jenom je odvezeme za hranice. Opravdu je to naše morální povinnost.“ „Doprdele, já vím, že je to naše morální povinnost!“ rozkřikla se Juli. „Já vím, že je to naše povinnost,“ zopakovala přes slzy, úplně jiné slzy, než byla ta jediná noční. „Jsem Němka, celej život jen plním povinnosti. Ale teď chci jednou dát přednost sama sobě, rozumíš?“ „Rozumím, ale zrovna teď — “ „Ne, nerozumíš. Nerozumíš ničemu! Není to ani minuta, co jsem řekla, že mě mrzí, že ji nemůžu kojit. A ty sem chceš naložit ženskou, která má prsa plný mateřskýho mlíka. Velký nalitý ukrajinský kozy!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513834