„Cierra la puerta! Cierra la puerta!“ – nakonec jen tupě zareagovala jako všichni ostatní – „Cierra la puerta!“ – natáhla ruku a udeřila do vypínače na zdi. Vypínač byl propojený se zámkem ve vstupních dveřích: měl zámek zacvaknout, dveře zamknout a lapit padoucha do dvorany, jenže to se nestalo: na dveře Padillová pořádně neviděla, ale cítila, že do směnárny dál proudí studený vzduch z ulice. Udeřila do vypínače ještě jednou a pak znova, ale marně: dveře do směnárny teď blokovalo deset tisíc dolarů v malých bankovkách. K něčemu to však přece jen bylo: hlasité cvakání zámku paralyzovaného Kapucína zase probralo. Jen pár vteřin předtím se Záložák rozeběhl k autu, které si lupiči nachystali do aličky, jenže pak se zase prudce zastavil. Jeden svědek ho viděl, jak za směnárnou čeká na Kapucína a v ruce třímá pistoli: Záložák byl špatný střelec, ale dobrý kamarád. Kdyby se pistolníci z obrněného vozu pokusili Kapucína odříznout uvnitř směnárny, nejspíš by po nich Záložák začal zase střílet, nejspíš by zase nic netrefil, ale třeba by je zahnal zpátky do té jejich opancéřované nory. Graye ani Singletaryho ovšem ani nenapadlo vystrčit nos z bezpečí obrněného vozu. Oba celé přepadení ve zdraví přežili a oprávnění k použití střelné zbraně už stejně ztratili: jejich životy už nebyly bezprostředně ohrožené, a tak jen zírali skrz neprůstřelné sklo na otevřené dveře směnárny a na lesklý zelený balíček, který se na popraskaném šedivém betonu vyjímal jako obrovský, hranatý smaragd. Ve dvoraně Rivera náhle cítil, jak letí proti zdi: Kapucín ho prudce odstrčil a pádil ke dveřím. Rivera dostal ránu do hla-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513832
vy a nikdy se ani nedozvěděl, jak ten pendejo vypadal, proto ho v ten moment zachvátil hrozný vztek: „Pročs nezamkla ty dveře?“ rozkřičel se na svoji valentýnku. „Jak to, žes ty dveře nezalígrovala?! Kolikrát ti to mám říkat, do prdele práce?!“ „Jose, ty ses právě podruhý narodil!“ zajíkala se Lucy Padillová a zároveň vnímala, že se někde v dálce konečně rozkvílely policejní sirény. Než však strážci zákona dorazili na místo, rozvibroval se Rivera jak barový šejkr na silvestra. Najednou mu došlo, co všechno se mu mohlo stát, a všechny svaly mu vypověděly poslušnost. Roztřásly se mu ruce, podlomila se mu kolena, chytil se topení, ale ne a ne se z té klepotice sebrat, najednou mu tančily všechny údy, cukal hlavou a mlel sebou, jako když se pustí prázdný mixér na plné obrátky. Když do směnárny konečně nejprve opatrně nahlédli a vzápětí divoce vpadli první policisté s pistolemi v napřažených pažích, tak ze sebe Rivera nedostal jediné slovo. Nešlo to ani španělsky, natož anglicky, chvíli tančil ten svůj tanec svatého Víta, byl to trapas, pekelně se soustředil a nakonec se vzmohl na čtyři slova: „Já du. Já přídu.“ A překvapilo ho, že se ho strážci zákona vůbec nepokusili zastavit, tou dobou tam už bylo nejméně deset policistů a všichni jen zírali, jak si to hlavní svědek mašíruje z místa činu do Pagan Liquors. Tam Rivera zase dlouho zápasil se svou kapsou, než z ní vyrval tři zmuchlané dolary. Nemusel nic říkat, aby se před ním objevila plácačka Palo Viejo, odšrouboval z ní víčko, a než si ji přiložil k ústům, hodně rumu vybryndal, načež ji jedním dechem celou vymlaskl.
Těžký prachy
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513832
Hrdlo ho pálilo, ale najednou stál u pultu jako žulová socha a cítil nevýslovnou úlevu a štěstí, že se narodil pod šťastnou hvězdou, to věděl už dávno. Když bylo po všem, tak se Tony Singletary „šíleně nasral“, jak mi popsal, když jsem mu v březnu 2000 dělal na Echo Route poprvé kurýra. Vyprávěl, že ho žár toho vzteku docela zaskočil, normálně takovým pocitům nepropadal, jenže na Valentýna se dovlekl domů úplně vyšťavený, otevřel si láhev whiskey a popadl ho běs: „Ty svině si ale vůbec ničeho nevážej!“ říkal si. „Těm je všecko jedno, ty serou na to, že jiný lidi makaj, až se z nich kouří, aby hodili doma na stůl kus bůčku, proč ty kurvy nejdou normálka hákovat jako každej druhej? Co je na nich tak výjimečnýho? Velký hnědý kouřící hovno! Jsou to chmatáci, jen by brali a všechno je jim fuk do tý míry, že vás klidně odbouchnou. Tohle má člověk za to, že se každej den doplazil domů v osm, devět večer, dobitej jak třínohej čokl, a padnul do křesla a čuměl na bednu, dokavaď u ní neusnul? Těmhle hovadům to viselo u prdele, jakým právem se ňákej zkurvenej, línej, křivej, zlodějskej hajzl takhle rve mezi člověka a jeho chleba? Tyhle kurvy nebyly nic jinýho než zasraný pijavice!“ Později, když vychladl a všechno si to znova propasíroval jasnou hlavou, začal Singletary ty dva bezohledné zkurvysyny trochu chápat. Buď to byli feťáci, co si urgentně potřebovali něco šlehnout, anebo se ty dva lůzři zadlužili u nějakejch gangsterskejch lichvářů a do téhle akce šli jen proto, aby neskončili s prostřeleným kolenem, třeba byli jen zoufalí a vůbec nedomysleli, že během toho je-
100 Ukázka elektronické knihy