stranou. Již tehdy jsem v jejich slovech vycítil cosi skrytého, hrůzostrašného. Tenkrát mi bylo pouhých třináct let a příliš rozumu jsem z toho neměl. Děsil jsem se místa, jež někteří označovali jako místo obehnané ostnatým drátem, za nímž vládnou smrtihlavové, kolem se tyčí strážní věže a všude hrozí smrt a vládne bezpráví. Stávalo se to den ze dne nesnesitelnějším. Jako Židé jsme byli omezováni stále víc a víc. Stávali jsme se opovrhovanou spodinou, lůzou. Nebýt podpory našich přátel, kterým jsme pomáhali dříve, a kteří se nyní ocitli v opačných rolích, byli bychom na tom ještě hůře. Postupně jsme však o nich slýchávali stále méně. Když mi bylo osmnáct let, prožil jsem svou nejděsivější noc. Bylo to devátého listopadu devatenáct set třicet osm. Noc plná strachu, ponižování, třpytu rozbitých výloh židovských obchodů. V ulicích hořely ohně a pořádaly se hony na Židy. Někteří vzdorovali, avšak jejich pokus o odpor byl marný. Ta noc nesla název Křišťálová noc. Místo, obehnané ostnatým drátem, jemuž měli vládnout smrtihlavové, jsem poznal na vlastní kůži o celé tři roky později. Spousta Židů byla té noci pozatýkána a já byl mezi nimi. Zavírali zejména bohaté Židy, které pak z tábora propustili. Chtěli si tím naplnit říšskou pokladnici. Já jsem však do tábora nešel. Protože jsem údajně hrubě napadl árijce, poslali mě k výslechům a zavřeli do městské věznice. Nikdy na to nezapomenu... Z věznice jsem putoval v listopadu devatenáct set čtyřicet jedna do kácetu Dachau. A odtamtud jsem se již nikdy nedostal, až nyní! Touha po svobodě byla silná. Miloval jsem svobodu a toužil po ní jako po ničem na světě. Mým snem je dostat se na Nový Zéland. Už jako malý kluk jsem - 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513819