pro další existenci díla. Márta neznala význam a důležitost předmětů-re likvií v domě Garrenů. Naoko bylo všechno v pořádku, ale pro Annu byl rozdíl mezi Mártou a rodinou evidentní – každé Mártino slovo a gesto bylo plné falše, všechno, čeho se dotkla, ztrácelo svou hodnotu a všechno kolem ní tmavlo. Je to viditelné i v ironickém popisu Márty: „Ale také Schumannova píseň v její interpretaci zněla, jako by hudba vykonávala nucenou práci na elektrickém klavíru, protože Márta také zpívala, občas vyšívala a vždy ráda četla nějakou ‚dobrou knížku‘.“263 Právě z těchto důvodů Anna Mártu nesnášela, bála se jí a nemohla pochopit, proč se Albert oženil s někým pod svou úroveň, tedy s někým z jiného světa, proč přidal do rodiny někoho cizího. Vrstva měšťanů popsaná v celém cyklu nezrcadlí pouze úzce lokální, středoevropskou situaci, Márai zde buduje širší perspektivu a ukazuje měšťanstvo jako základní a tvůrčí sílu pro celou evropskou kulturu, je to viditelné například v postavě spisovatele Bertena v Uražených. Rodi na Garrenů, stejně jako rodina Bertenů, je bohatá, německá měšťanská rodina, z pokolení na pokolení tvoří svět hodnot, díky kterým je možné mluvit o Evropě nejen ve smyslu zeměpisném, ale i ve smyslu vyšší idey. Osud těchto dvou rodin je stejný – úpadek (viz níže v části věnované Uraženým).
Emmánuel Určitým protikladem Gábora Garrena a jeho díla je průmyslník Emmá nuel. I v jeho případě využil Márai metodu kontrastu a hyperboly, aby důrazně ukázal rozdíl mezi dvěma světy, které zastupují tyto dvě postavy. V jistém smyslu jsou oba kupci, oba tvoří své dílo, představují však dva zcela odlišné postoje. Emmánuel je velký průmyslník, který řídí firmu, stejně jako Gábor Garren, je to ale úplně jiná firma – obrovská, celosvě tová, s mnoha továrnami, vyrábí a prodává vše, na co se dá vzpomenout a co uspokojuje tajné touhy lidí, dokonce umí předběhnout i jejich myš lenky. Kupuje, co chce, materiální zboží, instituce a lidi – jako například Pétera Garrena –, ale i abstraktní idey jako válku a mír. I když ovládá celý svět, to, co tvoří Emmánuel, nevykazuje znaky pravdivosti a je v románu označováno jako „díla“, v uvozovkách a množném čísle. Emmánuelova dobrota, kterou obdarovával lidi, vypadá jako diletantství a zoufalá tou 263 „De a Schumann-dal is úgy hangzott előadásában, mintha a zene kényszermunkát végezne egy villamos zongorában; mert Márta énekelt is, néha hímzett, s egy-egy ‚jó könyvet‘ mindig szívesen elolvasott“ (Ibid., s. 231). 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513786