98
Helen Frippová
jako zlato, mosazný schůdek byl také dozlatova vyleštěný a ve výloze ležely vystavené dozlatova upečené cukrářské výrobky. „Bonjour, Nicole,“ pozdravila ji Nataša odměřeným tónem. „Bonjour.“ Nicole svou přítelkyni neviděla od pohřbu. Nataša ji ani jednou nenavštívila, a když se Nicole párkrát přece jen odvážila vyjít ven, aby se nadýchala čerstvého vzduchu a utekla před přízraky v domě, Nataša se jí obloukem vyhnula. Vždycky přešla na druhý chodník. Nicole neměla sílu se jí zeptat, proč se chová tak nevysvětlitelně. „Potřebujeme tamten,“ ukázala Mentine na bohatě zdobený millefeuille, největší dort v nabídce. „Máme oslavu.“ „Ale? A co slavíte, ma petite?“ Její chování se úplně změnilo, při rozhovoru s malou zákaznicí byla najednou laskavá. „Pořádáme s maminkou oslavu pro tatínka.“ Nataša nehnula ani brvou a bleskově dort odnesla dozadu, aby ho zabalila, a zavřela za sebou dveře. Pak zavolala na Mentine, že si pro něj má přijít. Nicole toužila po nějakém projevu náklonnosti ze strany své přítelkyně. Nataša si možná myslí, že všechno, co se stalo, byla Nicolina vina. Vždyť ji přece sama varovala, aby byla opatrná, než se všechno zhroutilo a Nataša ji začala ignorovat. Mentine vyšla zezadu s pečlivě zabaleným dortem, balíček byl převázaný zlatou stužkou. „Říkala, že když je to pro tatínka a já jsem tak moc hodná, máme to od ní jako dárek.“ „Merci, Natašo!“ zavolala Nicole dozadu, ale odpovědi se nedočkala a cítila se ještě opuštěnější. Když toho večera Nicole uložila dcerku do postele, počkala, až malá usne, a pak hned seběhla dolů do prázdUkázka elektronické knihy, UID: KOS513729