CLARE CONNELLYOVÁ
Zbožňuju, když mě oslovuje jménem. Jakmile otevře dveře helikoptéry, ovane mě teplý vánek a vrátí mi jeho slova. Je to jenom jeden večer, nic víc. „Ohledně restaurací v Barceloně jsi měla nejspíš pravdu – je pravděpodobnější, že tě tam někdo pozná. Ale tady v Alizu je klidněji.“ Zvednu ruku k tmavé paruce, vděčná za to, že jsem si ji přesto vzala. „Ano, převlek je fajn, připadáš mi v něm neuvěřitelně sexy.“ Poznám, že si mě dobírá. Hravě ho plácnu do paže, zatímco pomalu kráčíme k řadě restaurací podél cesty s dlažebními kostkami. Je víkend a navzdory jeho slibu, že v tomhle městě bude klidněji, je v restauracích rušno. „Aliz je proslulý mořskými plody,“ vysvětlí mi po cestě. „Přijíždějí sem lidé ze všech koutů země, aby si je vychutnali.“ „A ty sem jezdíš často?“ „Dost často, abych věděl, která restaurace je nejlepší,“ odvětí s dalším oslnivým úsměvem, než ukáže k podniku po naší straně. Fasáda je ze skla, s markýzami nahoře. Teď září na stolech svíčky a hraje jazz. „Santiago!“ Vrchní ho pozdraví jako starého přítele. „Rád tě zase vidím.“ „Enrique.“ Kývne a k mému překvapení se obejmou, než na mě ukáže. „Tohle je moje kamarádka.“ Rty mu zacukají. „Lois.“ Nadzvednu obočí. Pak napřáhnu ruku k Enriqueovi. „Těší mě.“ Zvedne ji ke rtům, ale i když je rovněž pohledný, nic necítím. Přesně jako předtím. Pokaždé, když jsem se setkala s nějakým mužem. Nikdy jsem nezaznamenala ani špetku zájmu. Ale se Santiagem jako bych byla schopná pouze cítit – jsem naprosto přemožená emocemi a touhou. Odvede nás ke stolu vzadu v restauraci, který je částečně ukrytý za velkým fíkovníkem. Pro další 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513673
DOHODA S MILIARDÁŘEM
ochranu se usadím u zdi, protože mě úplně chrání před zraky ostatních hostů. „Chtěla by ses podívat do jídelního lístku?“ zeptá se Santiago, když se posadíme. „Nejsem odborník na jezení v restauracích, ale není to obvyklé?“ „Obvykle se spoléhám na to, že mi Enrique přinese to nejlepší.“ Což mluví za vše vzhledem k tomu, jak potřebuje mít všechno pod kontrolou. „Pak to bude určitě v pohodě.“ „Je něco, co nejíš?“ V jeho péči si připadám jako ta nejvýjimečnější osoba na světě. Poplašné zvonečky se rozezní. Tak to není. On tohle nechce a já to chtít nemůžu. Nemůžu to mít. „Lois?“ Dojde mi, že čeká na moji odpověď, takže mírně zavrtím hlavou. Předá objednávku Enriqueovi ve španělštině a pak zůstaneme sami. „Jak jsi objevil tohle místo?“ „Poprvé jsem sem přišel před mnoha lety. Hledal jsem na pobřeží místo, kde bych postavil hotel, přímo tamhle.“ Ukáže k oknu a já se předkloním a sleduju jeho prst. Venku je tma, jen tlumená záře pouličního osvětlení ukazuje okraj ulice. Za ní leží pláž – šli jsme vedle ní, když jsme přijeli. Měsíc dnes jasně svítí, vrhá svou stříbřitou záři na burácející moře. „Ale nepostavil jsi ho?“ Číšník dorazí s lahví šampaňského. Stojí u stolu, zatímco sundává folii a vytahuje zátku, pak naplní skleničky. Když jsme opět sami, přejedu prstem po nožičce sklenky a pozoruju Santiaga. Zvedne skleničku a ukáže na moji. Zopakuju jeho gesto a pak se napiju. Pití je ledově chladné a maličko perlivé. Polechtá mě na jazyku a tančí celou cestu hrdlem. Zavřu oči, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513673
CLARE CONNELLYOVÁ
abych si vychutnala tu chuť, a když je znovu otevřu, Santiago na mě zírá. Vyschne mi v ústech navzdory šampaňskému. Zamrkám. „Ne.“ To slovo je chraplavé a mně chvíli trvá, než si vzpomenu, že se bavíme o jeho plánu na stavbu hotelu. „Proč ne?“ „Nakonec se to tu nehodilo.“ To je tedy velice zajímavé. „Ne?“ Usrknu šampaňského a snažím se tvářit jakoby nic. „Kouzlo tohohle městečka spočívá v tom, že není příliš přístupné. Což znamená, že je tu počet turistů omezený. Došlo mi, že kdybych tu postavil hotel, tak bych to kouzlo zničil.“ Spadne mi brada. „Takže jsi vycouval z finančně lukrativního obchodu, protože to tak bylo správné?“ „Je to úplně jiný případ než kasino v Marlsdovenu.“ Zachvěju se, když slyším ta slova. „Proč?“ Předkloní se a položí ruku na moji. „Zaprvé to kasino bude stát v jednom z hlavních evropských velkoměst. Zadruhé hotel na tomhle místě by přestal být lukrativní, když bych zničil malebné kouzlo maličkaté pobřežní vesničky. Prostředí by tím dlouhodobě utrpělo.“ „Není to dobrá sázka?“ rýpnu si. Oči se mu zatřpytí, když na mě pohlédne. „Přesně tak. Pravděpodobnost nemluvila v můj prospěch. Zatímco podle marketingového průzkumu jsou možnosti kasina v Marlsdovenu obrovské. Věř tomu nebo ne, populace ve tvé zemi na něj v dotaznících reagovala velice příznivě. Navíc pětatřicet procent návštěvníků vracejících se do Marlsdovenu uvedla, že by během své cesty uvítala možnost navštívit kasino.“ Zavřu oči, protože mě zaplaví vlna nevolnosti, zatímco se snažím přijmout tuhle realitu. Už vím, že je to hotová věc, ale slyšet ta fakta mi potvrzuje, jak marný je můj odpor. 100 Ukázka elektronické knihy