s ním, ať je jakkoli daleko. Poslouchaly napjatě a dlouho se neodvažovaly ji přerušit, nakonec to ale Malena nevydržela. „Počkej, takže s tímhle člověk může vlízt do hlavy úplně komukoli? Třeba i mně nebo Edře?“ Ingerdu její otázka poněkud zaskočila. „No… ano, pokud byste byly součástí Sítě. Ale to jsou jen zaměstnanci ministerstev a… vybraní lidé zvenčí. Takoví, které je nutné kontrolovat.“ „Jako třeba moje babička?“ nadhodila Edra. Podívaly se na sebe. Všem se vybavila jejich poslední návštěva u Laweny Lískavé, kdy ji přistihly uprostřed dosti rozrušené rozmluvy s někým neviditelným. Ingerda ani nemusela odpovídat. „To je strašný!“ rozčílila se Malena. „Jak může mít někdo právo ti prostě vlízt do hlavy a… dělat tam kdovíco?! Myslela jsem, že to může jenom Soudce, a i to je až příliš!“ „Neposlouchala jsi mě,“ zavrtěla hlavou Ingerda. „Síť je pouze způsob komunikace na dálku, nic víc. Pro státní správu je to velmi praktické. Když tě někdo kontaktuje a ty s ním mluvit nechceš, můžeš to odmítnout, to se teď snažím naučit. Potíž je v tom, že… se to teoreticky dá spojit s dalšími druhy magie. A myslím, že právě to někdo udělal Moreeně.“ „Jenomže kdo a proč? Dá se to vůbec nějak zjistit?“ Ingerda pokrčila rameny. „Jak vlastně funguje ta Síť?“ zeptala se Edra. „Jak se můžeš na někoho to… připojit?“ „Není to nějak zvlášť těžké,“ odpověděla Ingerda. „Představ si, že máš v hlavě knihovnu plnou neviditelných knih. Nepoznáš, co všechno v ní je, ale když už o nějaké knize víš, že tam je, a soustředíš se na ni, dokážeš ji najít. Takhle oslovíš člověka, na kterého jsi myslela, on tě uslyší, a když souhlasí, můžete spolu mluvit, jako kdybyste stáli přímo vedle sebe, jen se u toho nevidíte. Myslím, že se někdo musel dozvědět, že Moreena dělá ty meditace, a využil…“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513645