98
„Jsem si jistá, že je…“ začala maminka a také strčila ruku do batohu. Když si uvědomila, že je prázdný, tiše zakvílela. „Zlatíčko, říkali jsme ti, že Olíka nemáš na té svatbě vyndávat.“ „Já jsem ho nevyndal!“ vykřikl Vilík a znovu zašmátral v batohu. „Vůbec jsem ho nevyndával!“ „Možná vypadl a je na zadním sedadle,“ napadlo tatínka, utíkal ven k autu, ale pak se vrátil a vrtěl hlavou. „Není tam, kamaráde. To mě mrzí.“ Vilík vytřeštil na rodiče oči. Měl pocit, že bude zvracet. „Musíme Olíka najít,“ vydechl. „Musíme ho najít. Okamžitě.“ Bylo už pozdě a rodiče byli unavení. Věděli ale, jak důležitý Olík pro jejich syna je, a tak hledali dál. „Zkusíme si vzpomenout, kudy jsme chodili,“ navrhl tatínek. „To se mi vždycky vyplatí, když něco ztratím.“ Vilík vstal a vyšel spolu s rodiči ze dveří. Byla samozřejmě tma a ochladilo se. Vilík se třásl zimou, když prohledávali
Joyce_Olíkova_výprava_CZ_vnitřek.indd 98
12.05.2022 18:27:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513626