se dostala ke zvracení do koše, už jsme stály na nejodlehlejším parkovišti u arény. „Hamidovi to prosím neřekneš, že ne?“ podívala jsem se na Heather. Rozvážně přikývla a vyrazila jedno z těch svých pošahaných zachechtání. „Už chápu, proč máš do podzima tolik práce.“ „Hamid není špatnej kluk, o to nejde. Vlastně je fakt sympoš. Jenom se mi… Vím, že to zní divně, ale nemám náladu se s ním bavit.“ „To je snad logický. Je to bratránek, tak je mi ho samože líto. Ale taky je trochu vůl.“ Heather nacpala dýmku trávou a dlouze potáhla. „Chceš?“ „Já chci! Jestli sis nevšimla, tak už neřídím!“ natáhla se po dýmce Lizzy. Z hlavičky se pořád linul kouř. Chvíli jsme trávu nechaly kolovat a potom vyrazily na tribunu. Po první předkapele jsem za sebou uslyšela známý hlas. „Čau holky. To byl nářez, ne?“ Měla jsem pocit, že mi snad slezou chlupy na zátylku. Ohlédla jsem se a uviděla našeho profesora občanky, Rasmann se jmenoval. Kouřil cigáro a měl na sobě koženou bundu, vůbec v ní nevypadal jako učitel. Teprv před pár lety vychodil vysokou a spousta holek ze školy do něho byla zabouchnutá. „Pane Rasmanne!“ usmála se na něj Soojin. „Nevěděla jsem, že posloucháte punk rock.“ „Stýská se mi po koncertech, co jsem na ně chodil v L. A. Ale ten dnešní line-up je super. Už Million Eyes znáte z dřívějška?“ Bylo mi jasné, že ať dál řekne cokoli, určitě to odzívám. Tipovala jsem, že se ptá jenom proto, aby mohl vyblít sáhodlouhou přednášku o kapele, které rozhodně rozumím líp než on. Soojin mu na to ale kdovíproč skočila a zakecala se s ním. „Já je žeru, ale naživo jsem je ještě neviděla.“ Jak jsem předvídala, využil to jako záminku k dlouhému proslovu a prakticky doslova odpapouškoval, co se o Million Eyes psalo v jednom článku v LA Weekly. Lizzy vytáhla cigáro, že ho nechá
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513625