Po několika dovedně vykroužených souvětích vycházel stratég z předsálí se spokojeným úsměvem na rtech. Do pracovny se přitom ani nepodíval. „Ostatní kouzelníky nebude tak snadné zmanipulovat,“ řekl varovně Alkandros. „Právě proto si ještě nějakou dobu posedí v Extraktoru,“ odpověděl Filon. „Brzy uvidíme, kteří jsou ovládnutelní a za jakou cenu.“ „A ti, kteří se nenechají koupit?“ „Ti to budou mít naneštěstí složité. Pojď dál, čekali jsme na tebe.“ Opět otevřel dveře od pracovny a Alkandros vstoupil za ním. Eparchos měl kancelář zařízenou v malé kupoli, která byla na vrcholu opatřená kulatým otvorem. Pobočníci nainstalovali do lichoběžníkových oken adamantové tabulky, aby se uvnitř uchovalo teplo. V policích z ušlechtilého dřeva na okrouhlých stěnách byly vystaveny politické spisy a pojednání. Ty byly rozdělené výklenky, v nichž zaujímaly povýšenecké pózy mramorové busty Mezencia, předchozího obyvatele těchto prostor. Pracovní stůl imperiálních rozměrů odsunuli ke knihám. Na jeho místě stál stroj sestávající ze stolu, na jehož konci se nacházela přilba s hadičkami. Tyto trubice vedly do velké měděné překapávací křivule, jejíž tělo ústilo do kovové trubičky napojené na mosazný ingot. Těsně nad tímto kusem kovu viselo jasně modré ostří pokryté jemnými proužky z orichalku, které jako by se už už chystalo dřík přetnout. Kolem přístroje stáli v hovoru čtyři oligarchové. Filon si soucitně promnul ruce porostlé černými chlupy a odkašlal si. „Nyní, když jsme tu všichni, navrhuji, abychom přešli k ukázce,“ prohlásil.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513610
Pokynul mladému pážeti s uhrovitým obličejem, které se drželo opodál. „Fretone, běž říct vojákům, ať přivedou pokusné osoby.“ Chlapec se udeřil do prsou a uklonil se. Když se narovnal, přerostlý pramen vlasů mu zakryl polovinu obličeje. Navzdory očividné touze jej odhrnout nechal ruce podél těla a strnulým krokem vyšel z pracovny. „Ten je z Hyperboreje?“ zeptal se jeden oligarcha. „Je to syn bývalého eparcha,“ odpověděl Filon. „Horlivý a zdatný chlapec. Rozhodl jsem se přisvojit si hyperborejský zvyk a přijmout ho za svého žáka. Radím vám učinit totéž: místní šlechta tuto snahu o přizpůsobení ocení, a hlavně ji nebude tolik lákat vzpoura, pokud budeme mít pod kontrolou jejich potomstvo.“ Oligarchové si vyměnili několik souhlasných komentářů. Jeden z nich se Alkandra zeptal, jestli hodlá přijmout nějakého žáka. „Už je to zařízeno,“ odpověděl úsečně Alkandros a pomyslel přitom na Arku. Filon přikročil k podivnému stroji a položil ruku na spleť trubek. „Tento přístroj se obvykle nachází ve věznici. Vysává animu, a tím umožňuje výrobu orichalku. Díky valounům živazuru, které jsme odebrali našim milým vojákům, právě budujeme výkonnější model. S tímto novým strojem budeme moci získat potřebný orichalk, s jehož pomocí ovládneme toto město, znovuobnovíme pořádek v Napoce a zkrotíme Amazonky. Jakmile bude dokončen, spustíme ho na plné obrátky.“ „A kdo budou pokusné osoby?“ zeptal se jeden oligarcha. „Nejdřív kouzelníci,“ odpověděl Filon. „Všechny je tím strojem přinejmenším jednou denně proženeme. Po extrakci
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513610
animy budou vysílení, takže bude jednodušší je držet pod kontrolou. Ale nezůstaneme jen při tom. Jak jste již nedávno slyšeli, použijeme rovněž dobrovolníky, kteří přispějí svou animou k obnovení kupole.“ „Hrozí, že vedlejší účinky extrakce animy jejich nadšení rychle zchladí,“ namítl Alkandros. „Jídlo zdarma pro ně dlouho nebude dostatečnou motivací.“ Filon zvolna strojeně poklepal na měděnou soustavu trubek. „Přesně,“ odpověděl. „Proto navrhuji, abychom se uchýlili ke lsti.“ Přistoupil ke stolu, vzal z něj krabičku a vytáhl z ní kuličku jakési hnědé hmoty. „Tohle je guma z modrého lotosu. Jedná se o silnou drogu, kterou z jakési vodní rostliny vyrábí místní lůza. Zbavuje pocitu hladu a konzumenty uvrhává do šťastného polospánku. Spousta Hyperborejců se po ní může utlouct a udělali by cokoli, aby ji mohli získat. Před několika dny jsme zneškodnili klan, který držel její největší zásoby. Díky těmto rezervám bude jednoduché pobídnout konzumenty gumy, aby nám pravidelně odevzdávali svoji animu. Těchto dárců je ovšem stále nemnoho,“ pokračoval, „a většina z nich kvůli svému žalostnému tělesnému stavu nepřežije více než tři nebo čtyři extrakce. Musíme tudíž přijít na způsob, jak rozšířit populaci drogově závislých.“ Odmlčel se, nasadil zamyšlený výraz a s bradou v dlani udělal po místnosti několik kroků, jako kdyby přítomné vybízel, aby se spolu s ním zamysleli nad problémem, který předestřel. „Až v příštích dnech začnou přicházet dobrovolníci, navrhuji, abychom jim rozdávali malou dávku té žvýkací gumy. To
102 Ukázka elektronické knihy