Kapitola sedmá
K
dyž Fátima dorazila do ulice Muhammada Alího, bylo už po půl desáté. Štamgasti se trousili do podniků se zářícími vývěsními štíty a nejrušnější káhirskou tepnu plnily letmé útržky hudby. Nad podnikem Elektrický oud zeleně poblikávaly alchymistické křivule, zatímco jinde zase pulzovala rudá silueta kabaretní tanečnice. Po dnešním dnu byla tohle všechno vítaná úleva. Obě agentky strávily hodiny pročítáním složek o lordu Worthingtonovi: týkajících se jeho podnikání, zaměstnanců, finančních transakcí. Worthingtonova společnost vyrostla na obchodních a stavebních zakázkách — protože dokonce i ve světě magie a džinů potřebujete tak všední a nudné věci, jako jsou investoři a kapitál. A když někdo zabil boháče, stopa vždycky téměř neomylně vedla k jeho bohatství. Agentky však nepřišly vůbec na nic. Večer Fátima prohlásila, že mají padla, a poslala Hadíu domů. Nedalo se dělat nic moc dalšího než čekat, s čím přijdou Ásimovi lidé v pondělí. Všechno dohromady to Fátimu dost rozčilovalo, a o to víc se těšila na dnešní večer. Odbočila z hlavního bulváru do jedné místní postranní uličky. Nebylo jich tu tolik jako na bazaru Chán, ale i tak jste se v nich mohli docela snadno ztratit. Na jednom téměř neosvětleném náměstí vešla do průchodu a potom sestoupila po
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512774