syn # 102
ŠESTNÁCT
Před rybí líhní znovu kotvil nákladní člun. Na sloupcích kotviště se napínala lana a na břeh se vysunul nakloněný můstek. Pamatovali si, jak se tu vloni zdrželi, a tak dorazili dřív a odplují ještě předtím, než jim v tom zabrání nadcházející dvoudenní událost. Termín obřadu se rychle blížil. Vážně už uběhlo tolik času? Vážně je v rybí líhni už přes rok? Nechtělo se jí tomu věřit. Ale když pomyslela na to dítě, dobře si uvědomovala, jak malý Abe vyrostl z drobečka plačícího kvůli lahvi, jak ho viděla poprvé, ve veselé batole, které umí říct její jméno, zamávat pápá a napodobit legrační obličej, kterým se teď navzájem zdravili a který je vždycky oba rozesmál. Kdykoli slyšela, jak se kolegové baví o nadcházejícím obřadu, uvědomila si, že tentokrát bude Abe přidělený rodinné jednotce. Přesune se do jejich příbytku, bude mít rodiče a možná i staršího sourozence. Claire bude muset vymyslet nový způsob, jak se s ním vídat. Jeho nový ženský rodič – Claire ji ani v myšlenkách nedokázala nazvat matkou – bude mít ve společenství svou práci jako všechny ženy. Abe tedy každý den poputuje do střediska péče o děti. Claire tam jako školačka chodila, aby splnila povinnou dávku dobrovolnických prací. Tehdy ji to bavilo a věděla, že se tam
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512467