100
K A P I TO L A 3
nejdůležitějších reforem (zejména od té nejkontroverznější: reformy agrární), aby vyšla vstříc Kuomintangu a zachovala společnou frontu. Druhý, národní aspekt lze též dobře ilustrovat na příkladu KSČ a maoistického vedení, jež přišlo k moci v roce 1935. Ačkoli Mao a KSČ navenek schvalovali instrukce Stalina a Kominterny a ačkoli jejich vlastní plány na budoucí organizaci státu byly ryze stalinistické, prováděli národní revoluci, která měla máloco společného s Moskvou či s internacionalismem. To, že kladli důraz na úlohu rolnictva, a nikoliv městské dělnické třídy, a považovali rolnictvo za hlavní sílu, která provede socialistickou revoluci, bylo nejen neortodoxní v marxistickém smyslu, ale přímo protiřečilo dlouhodobé politice Kominterny, která spatřovala jádro budoucího sovětského státu v šanghajských dělnících. Mao tuto představu ignoroval a v roce 1935 nahradil Moskvou schválené vedení Wanga Minga sebou samým a svými nacionalistickými kádry. Stojí za to odcitovat zde, jak viděl Mao Ce‑tunga Wang Fan‑si, jeden z prvních vůdců KSČ (jenž byl později spolu s mnoha dalšími vyloučen pro trockistické sklony, a neměl tedy sebemenší důvod podléhat sentimentálnímu hodnocení Mao Ce‑tunga a KSČ): „Mao nebyl nikdy stalinista, pokud jde o [příslušnost ke stalinistické] frakci [uvnitř KSČ]. Stalinisté by nikdy neakceptovali někoho tak názorově neústupného, jako byl Mao… základy jeho ideologie vycházely z čínských klasiků… seznámil se s moderním evropským myšlením, zejména s marxismem‑leninismem… ale nepostavil na pevných čínských základech hrubou nadstavbu cizího střihu… a také nikdy nepozbyl samolibosti tak typické pro čínské učence staré školy.“18 KSČ ostatně označovala cizí komunistické „poradce“ a jejich čínské nohsledy bez okolků za „rudé kompradory“.19 To vše nám ukazuje otevřený nacionalismus čínské revoluce, nejen pokud jde o to, jak zvítězila a čí třídní zájmy zastupovala (nehledíc na marxistickou teorii), ale také pokud jde o její ideologickou nezávislost na samozvaném centru světového komunismu. KSČ samozřejmě nebyla nacionalistická pouze ve vztazích s jinými komunisty. Byla nacionalistická ve svých postojích a činech vůči japonským okupantům i vůči západním mocnostem, které Čínu rozdělovaly. Tento nacionalismus se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512432