JOANNE ROCKOVÁ
Přešel za ní do obývacího pokoje a sedl si na pohovku vedle ní. Když ucítila jeho žár tak blízko vedle sebe, vybavilo se jí, co se na tomto gauči odehrálo, když tu byli naposledy. Ucítila, jak rudne, a sklopila oči do zázvorového čaje. Věděla, že by měla odejít, jakmile to dopije. Ale bylo to už tak dávno, co se jeden druhého dotýkali. Ještě delší doba uplynula od chvíle, kdy se naposledy oddali vášni. Právě teď intenzivně vnímala každý týden bez něj. Odvrátila svou mysl od tělesnosti a znovu se soustředila na Romanova slova, aby se uzemnila a znovu si zpevnila své hranice. Věděla, že jeho rodiče, uznávaní vědečtí pracovníci, bývají stále na cestách, ale neuvědomila si, že kvůli tomu Romana a Marcela v dětství často opouštěli. „Myslím, že tvůj bratr moc rád na dětství u prarodičů nevzpomíná,“ řekla opatrně, když si vybavila některé kousavé poznámky Marcela o jeho úzkoprsém dědečkovi. „Má proto dobrý důvod,“ řekl Roman suše. „Naši rodiče Marcela podpořili, když v šestnácti přišel s tím, že je gay, ale otcovi rodiče… to nepřijali. Jejich chování způsobilo rozkol, který trvá dodnes.“ Ano, měla z toho podobný dojem, jen se jí to zdálo mnohem horší, než to vnímal Roman. Nic jí do toho nebylo, ale přesto cítila spřízněnost s Marcelem. Respektovala jeho talent a obdivovala jej za jeho snahy pomáhat méně šťastným lidem. Jak jej mohla rodina zavrhnout, navíc v tak citlivém období jeho života? „Přesto jste si zůstali blízcí?“ Odložila zázvorový čaj stranou. „Stal ses dědečkovým chráněncem?“ „Neřekl bych, že jsme si stále blízcí, ale nevyškrtl jsem je ze svého života. Pokud by zůstali obklopeni jen lidmi, kteří s nimi ve všem souhlasí, nikdy by se nenaučili toleranci, natož že by někdy Marcela přijali.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512173