ZKROCENÍ BENÁTSKÉHO VLKA
„Do hotelu ve východním Londýně. Čekal tam na mě.“ „Pronajal alespoň dva pokoje?“ zeptal se Rico, ačkoliv tušil, co bude dál. „Ne. Jeden pokoj s jednou postelí.“ Rico zaskřípal zuby. Myslel si, že po tom, čím si prošel on, ho už neudiví, kam až mohou někteří lidé klesnout. Mýlil se. „Bylo vám patnáct!“ vybuchl. „Ano.“ „Strávili jsme tam tři dny,“ pokračovala Carla. „Měli jsme plán, že spolu utečeme do Francie, jenže jsem neměla pas. Změnili jsme tedy Francii na Skotsko, ale dřív, než jsme tam stačili odjet, zasáhla policie.“ „Jak vás našli?“ „Díky Georgii… Poslala jsem jí fotku hotelu, kde jsem s ním byla. Chtěla jsem se pochlubit, jak jsem úžasná, samostatná a náramně dospělá,“ zachmuřila se Carla. „Přitom jsem byla jen úžasně pitomá. Georgie zavolala na policii a ti mě z hotelu odvedli. Jsem jí za to hrozně vděčná. Divím se, že mě v tom nenechala. Chovala jsem se k ní příšerně.“ „To přece nebyla vaše chyba.“ „Máte pravdu. Teď už to vím,“ přitakala Carla. „Za všechno mohl on.“ „Co se s ním stalo?“ „Šel do vězení, pustili ho, pak to udělal znova a zase ho zavřeli. Myslím, že pořád sedí.“ „To je dobře,“ zamumlal Rico. „Jen ať tam hezky zůstane.“ Dusil se vzteky. Kdyby byl ten figlio di puttana venku, neručil by za sebe. „Řekla bych, že ho jen tak nepustí,“ podotkla Carla. „Takže… zpět k vaší otázce. Začala jsem se věnovat krizovému managementu z toho důvodu, že vím, jací jsou někteří lidé zdatní manipulátoři, jak dovedou měnit chování podle situace jen proto, aby vás dostali tam, kam potřebují. Možná to zní banálně, ale přeměnila 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512165