CATHY WILLIAMSOVÁ
Tak moc ho chtěla přesvědčit, aby přestal na Evelyn tlačit, aby prodala chalupu. Měla strach, že se svých projektů nevzdá. Že ze všeho nejvíc mu jde o to, aby získal další pozemky a mohl rozšířit své vinice. Nemohl Evelyn vyhnat, ale mohl ji přemlouvat, dokud by se s tím nesmířila a dokud by neakceptovala jeho návrh. Je to nad slunce jasné – nechtěl ji. Bolelo to. S pokrývkou kolem těla neohrabaně vstávala z postele. Ztuhla, když ji vzal za paži. „Co to ksakru říkáš, Izzy? Jak si můžeš myslet, že se mi to nelíbilo?“ „Myslím, že sis představoval něco jiného, což je totéž, pokud vím.“ Snažila se mu vytrhnout, ale nepustil ji. Přitáhl si ji k sobě. Pokoušela se vymanit se z jeho objetí, ale nepustil ji. „Dala jsi mi nejvzácnější dar, jaký může žena muži dát,“ řekl procítěně. „Nezasloužil jsem si to. Možná jsem volil špatná slova, ale ani na okamžik jsem si nemyslel, že to, k čemu mezi námi došlo, nebylo nádherné.“ „Nemusíš lhát, abys šetřil moje city,“ zašeptala Izzy. „Lhát? Nemusím lhát. Sáhni na mě, amore, dotýkej se mě a hned poznáš, jak moc se mi to líbí…“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512163