ANNIE BURROWSOVÁ
Horatia zabořila obličej do ručníku a mezitím přemýšlela, jaké asi vysvětlení by mohlo být dostačující. Oči jí asi svítí proto, že se lord Devizes konečně uvolil pomoct jí při pátraní po Herbertově vrahu. No vlastně, aby byla přesná, dovolil jí, aby mu s pátráním pomáhala. Ale tohle lady Elizabeth nemůže vyprávět. „Přesto v tom něco bude,“ trvala na svém lady Elizabeth. A Horatia si vzpomněla, že lord Devizes chce, aby si každý myslel, že ji hodlá svádět. Nikdo tak nebude mít podezření, že existuje nějaký jiný důvod, proč tráví společně tolik času. Ale bude nesmírně obtížné říct lady Elizabeth úplně vyloženou lež. Aby nějak prodloužila čas na rozmyšlení, co říct, a uspokojila jak lorda Devizese, tak lady Elizabeth a i svoje svědomí, chopila se hřebenu. Lady Elizabeth ze sebe vydala jakési uchechtnutí. „Tak vidím, že se chystáš změnit téma hovoru. Jsem moc ráda, že jsem tě přesvědčila, abys sem jela se mnou,“ brebentila, když se Horatia přestala česat a obrátila se k posteli, aby si oblékla čisté šaty. „Bála jsem se, že to tu bude nesnesitelné, protože mi matka bude neustále vyčítat, že jsem ji zklamala, když se mi nepodařilo polapit Theakstonea do sítě manželství. Ale ani ve snu jsem si nepomyslela, že mě budeš bavit ty, dokonce tak, až se budu nahlas smát,“ řekla a trochu se zamyslela. „Poslední dobou jsme ani jedna neměly příliš důvodů ke smíchu.“ „Ne, to tedy ne,“ souhlasila Horatia zamyšleně a oblékala si své druhé nejlepší večerní šaty. Někdy bylo velmi těžké si uvědomit, že špatná nálada vdovy, lady Tewkesburyové, mohla být docela dobře zapříčiněna útrapami, které musela vydržet, a ne špatností její povahy. Obě, jak vdova, tak její dcera, lady 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512157