ANNIE BURROWSOVÁ
Horatia zabořila obličej do ručníku a mezitím přemýšlela, jaké asi vysvětlení by mohlo být dostačující. Oči jí asi svítí proto, že se lord Devizes konečně uvolil pomoct jí při pátraní po Herbertově vrahu. No vlastně, aby byla přesná, dovolil jí, aby mu s pátráním pomáhala. Ale tohle lady Elizabeth nemůže vyprávět. „Přesto v tom něco bude,“ trvala na svém lady Elizabeth. A Horatia si vzpomněla, že lord Devizes chce, aby si každý myslel, že ji hodlá svádět. Nikdo tak nebude mít podezření, že existuje nějaký jiný důvod, proč tráví společně tolik času. Ale bude nesmírně obtížné říct lady Elizabeth úplně vyloženou lež. Aby nějak prodloužila čas na rozmyšlení, co říct, a uspokojila jak lorda Devizese, tak lady Elizabeth a i svoje svědomí, chopila se hřebenu. Lady Elizabeth ze sebe vydala jakési uchechtnutí. „Tak vidím, že se chystáš změnit téma hovoru. Jsem moc ráda, že jsem tě přesvědčila, abys sem jela se mnou,“ brebentila, když se Horatia přestala česat a obrátila se k posteli, aby si oblékla čisté šaty. „Bála jsem se, že to tu bude nesnesitelné, protože mi matka bude neustále vyčítat, že jsem ji zklamala, když se mi nepodařilo polapit Theakstonea do sítě manželství. Ale ani ve snu jsem si nepomyslela, že mě budeš bavit ty, dokonce tak, až se budu nahlas smát,“ řekla a trochu se zamyslela. „Poslední dobou jsme ani jedna neměly příliš důvodů ke smíchu.“ „Ne, to tedy ne,“ souhlasila Horatia zamyšleně a oblékala si své druhé nejlepší večerní šaty. Někdy bylo velmi těžké si uvědomit, že špatná nálada vdovy, lady Tewkesburyové, mohla být docela dobře zapříčiněna útrapami, které musela vydržet, a ne špatností její povahy. Obě, jak vdova, tak její dcera, lady 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512157
MARKÝZOVO TAJEMSTVÍ
Elizabeth, se oblékaly velmi dobře a pohybovaly se ve společnosti s takovou jistotou, že bylo velmi snadné přehlédnout, v jak skromných poměrech obě žily od smrti lorda Tewkesburyho. Musí se vzpamatovat a mít větší pochopení, když na ni matka lady Elizabeth pro nic za nic štěká, případně jí odpustit, když je bez zjevného důvodu podrážděná. „Ale abych odpověděla na tvoji nevyslovenou otázku,“ řekla lady Elizabeth jízlivě, „mamá polehávala celé odpoledne očividně na radu zdejšího Theakstoneova lékaře. Podle tety slečny Underwoodové vypadala mamá velmi unaveně a tak jí doporučila, aby si šla lehnout a odpočinula si, než u ní propukne jedna z jejích migrén. Už byla pryč, když jsem přišla do žlutého salónu, a tak jsem strávila docela příjemný čas a bavila jsem se hlavně se slečnou Underwoodovou. Ta zapomněla, zdá se, že jsme spolu soupeřili o přízeň Theakstonea a chovala se ke mně jako k důvěrné kamarádce.“ „Myslím, že dost potřebuje nějakou spřízněnou duši,“ řekla Horatia s pusou plnou sponek, protože se snažila stočit vlasy do úhledného drdolu na temeni hlavy. „Co tím myslíš?“ „No, podle mínění lorda Devizese,“ začala vysvětlovat, a přitom si sponkami připevňovala vlasy, aby držely tvar, „a ten to slyšel od svých sester –“ další sponka do účesu, „– nebo od jejich guvernantek –“ další sponka a další „– nejsem si úplně jistá, ale zdá se, že spousta lidí se pokouší, abych tak řekla, vloudit se do přízně vévody…“ Kdyby měla opakovat lordova slova, řekla by, že to probíhá pomocí dětí, které přivezli s sebou a umístili do dětských pokojů. Ale pokud tihle lidé zacházeli až do takových intrik, určitě vymysleli i jiné způsoby, jak využít všech lidí nejblíže vévody. Zvláště pak jeho budoucí nevěstu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512157
ANNIE BURROWSOVÁ
„Ano, ona mi říkala přesně totéž,“ připustila lady Elizabeth a tím potvrdila Horatiiny domněnky. „Koneckonců, kdo by si nechtěl vzít vévodu, že jo?“ „Tak a je to,“ prohlásila Horatia a otočila hlavu, aby si svůj výtvor z vlasů prohlédla ze strany a zkontrolovala, že je tak úhledný, jak je jen možné. „Jsem připravena.“ „Úžasné,“ ohodnotila to lady Elizabeth. „Mně to trvá minimálně půl hodiny, a ještě mi pomáhá Connie, než dokážu stvořit něco podobného.“ „No dobře,“ řekla Horatia a prohlížela si svoje šaty i šaty lady Elizabeth, „ty se snažíš zapůsobit úplně jiným dojmem než já, nemyslíš? Ty každého naprosto ohromíš, kdežto já se snažím, abych vypadala čistě a úhledně.“ „Pff,“ nesouhlasně odmávla takový úsudek lady Elizabeth rukou. „Kdybys strávila takovou dobu šňořením se a paráděním jako já, byla bys mnohem hezčí než já.“ „Cože?“ Horatia po ní hodila podezřívavým pohledem. „Neplácej nesmysly.“ „Je to pravda,“ konstatovala lady Elizabeth, sklouzla z postele a postavila se vedle Horatie před zrcadlo na toaletním stolku. „Máš bohaté husté vlasy, podívej moje jsou takové… jemné, nevýrazné a rovné.“ „Ale jsou blonďaté,“ protestovala Horatia. „Jenže je musím dvakrát denně natáčet kulmou, když chci, aby se takhle vlnily,“ závistivě ji upozornila lady Elizabeth a zatáhla přitom za spirálku, které se už podařilo vyklouznout z Horatií pevně zastrčené sponky a padající jí volně kolem ucha. „A kdybys svoje oči neskrývala za brýlemi, všichni muži s básnickými sklony by na ně psali ódy.“ „Nesmysl!“ 100 Ukázka elektronické knihy